Abychom porozuměli vzniku computu, zmíníme historii datování doby vzniku svátku Velikonoc. Jaké události předcházely vzniku datování Anno Domini česky Léta Páně ?
Církevní otcové si byli vědomi, že datum narození Ježíše Krista není v Bibli nikde uvedeno. Církev v Římě oficiálně stanovila 25. prosinec jako svátek narození Krista až kolem roku 336 n. l.. První písemný doklad o tomto datu pochází z tzv. Chronografu z roku 354. V této době se však roky počítaly úplně jinak (např. od založení Říma nebo podle let vlády císařů; existoval však také juliánský kalendář zavedený Juliem Caesarem 46 př. n. l. ). Ve 4. století, kdy se křesťanství stávalo dominantním náboženstvím, se církev rozhodla pro pragmatický krok. Stanovením Vánoc (velké noci) na 25. prosince bylo pro pohany snazší přijmout nové náboženství. Nemuseli se vzdát oslav Saturnálií, pouze se změnil oficiální význam a náplň – pohanskou oslavu slunovratu nahradila oslava příchodu Krista, skutečného "světla světa". Rok narození většina historiků dnes odhaduje rok 4–6 př. n. l. (Historické odhady dne narození se pohybují v rozmezí celého roku.)
Důsledkem je tradiční označení „1 n. l.“ (Anno Domini) je arbitrátní a neodpovídá skutečnému datu narození.
Autorem našeho křesťanského letopočtu (Anno Domini) je mnich a opat skythského původu jménem Dionysius Exiguus (překládáno jako Diviš Skromný), který žil na přelomu 5. a 6. století v Římě. Dionysius sestavil svůj systém v roce 525 n. l. během práce na tabulkách pro výpočet data Velikonoc. Chtěl nahradit tehdy používaný letopočet založený na vládě císaře Diokleciána, který byl známým pronásledovatelem křesťanů. Moderní historikové se shodují, že se Dionysius při výpočtu o několik let zmýlil. Ježíš se pravděpodobně narodil o 4 až 7 let dříve, než Dionysius určil.
Určení dne počátku letopočtu vychází z kombinace historického určení juliánského letopočtu a náboženských tradic raného středověku. Přestože letopočet počítáme „po Kristu“ (jakoby od jeho narození), den 1. ledna roku 1 neodpovídá dni jeho narození, ale jeho obřezání, tedy symbolickému aktu přijetí do židovského společenství. Teprve při obřízce dostal Ježíš své jméno. V křesťanské tradici je 1. leden slaven jako Svátek Obřezání Páně nebo Svátek Jména Ježíš. Dionysius tedy neposouval dny v roce. Pouze vzal existující juliánský 1. leden a řekl: „Odteď to nebude rok 754 od založení Říma, ale rok 1 od obřízky Páně.
Zavedení letopočtu Anno Domini (Léta Páně) v roce 525 nemělo na tehdejší historické dokumenty okamžitý drastický vliv, protože se nový systém prosazoval jen velmi pozvolna. K "řešení" kontinuity v číslování let a přepisu starších záznamů docházelo následovně:
Ponechání původních systémů: V roce 525 a v následujících staletích se dokumenty i nadále datovaly podle zavedených římských zvyklostí – tedy jmény konzulů, rokem vlády panovníka nebo cyklem tzv. indikaci (patnáctileté daňové období). Dionýsiův systém byl původně určen pouze pro výpočet data Velikonoc, nikoliv pro úřední listiny.
Nahrazení éry Diokleciána: Hlavním důvodem změny byla snaha církve přestat používat letopočet počítaný od nástupu císaře Diokleciána (tzv. "éra mučedníků"), který křesťany krutě pronásledoval. Starší tabulky Velikonoc byly postupně přepočítávány na nový systém "od vtělení Krista".
Zpětné datování (Beda Ctihodný): Ke skutečnému propojení s historií došlo až v 8. století (kolem roku 731). Anglosaský učenec Beda Ctihodný začal ve svých kronikách systematicky používat Dionýsiův letopočet pro popis minulosti a jako první zavedl koncept let "před Kristem" (B.C.), čímž umožnil do nového systému zasadit i starověké dokumenty.
Absence roku nula: Protože Dionýsius neznal nulu (v matematice se tehdy v Evropě nepoužívala), po roce 1 př. n. l. následoval přímo rok 1 n. l.. Tento fakt historici a kronikáři při zpětném přepočítávání starších dokumentů jednoduše akceptovali jako daný fakt.
Nový letopočet se v úředních listinách a běžné praxi v západní Evropě plošně prosadil až kolem 11. století.
Text podle AI sestavil: Petr Král