V letech 1861 – 1864 byl poslancem říšského sněmu, za zásluhy o budování průmyslu získal v pozdější době (1878) šlechtický titul von Esse (německy z výhně). Zdůrazňujeme jeho velký podíl na renovaci pražského orloje v letech 1864-1865, protože strojírenské práce se prováděly v jeho továrně v Karlíně a pro tento účel vyčlenil zvláštní dílnu. Zkonstruoval a vyrobil též nová zařízení, jako opravný mechanizmus běhu měsíčního kola a nový princip čtyřiadvacetníku. Daněk nebyl od počátku členem komise, kde se krátce po jejím ustavení v roce 1864 začaly projevovat mnohé názorové rozpory. Mechanické opravy a nové hodiny měl původně dělat karlínský hodinář J. Holub. Ten dokonce představil nové hodiny, ty však nebyly komisí přijaty. Předseda komise prof. Böhm zasahoval do rozdělených kompetencí a ke konstruktivnímu řešení vzniklých problémů nepřispíval. V jedné chvíli tak byla komise před rozkladem. R. Božek, jako městský mechanik, se členství vzdal, další odstoupení zvažovali. K urovnání sporů významně přispěl sám Daněk. Holubovi město proplatilo 50 zl. za již provedené práce, smlouvu mezi sebou zrušili a ten nastoupil do Daňkovy továrny za pevný týdenní plat 25 zl. jako dělník. Nové hodiny byly vyrobeny podle návrhu R.Božka a my dnes po 150 létech víme, že to byla dobrá volba. Musíme též připomenout, že továrník Daněk se v celé záležitosti opravy orloje angažoval bez požadavku na úhradu, i když se celkově jednalo o značnou částku cca 1500 zlatých, které tak hradil ze svého. Stejně tak nežádal úhrady ani L. Hainz. (Naše poznámka: kamže to zmizeli podobně osvícení sponzorové ?) Na pamětní desce, instalované po ukončení prací u orloje, byl uveden na prvním místě, hned za pražským starostou V.Bělským.
Studoval techniku ve Vídni a v Praze, v roce 1852 nastoupil
jako konstruktér do firmy Breitfeld Evans, což byla první česká
strojírenská firma (zal.1832). Karlíně vlastní firmu Daněk a spol.
(společníkem byl karlínský starosta
J. Götzl). Továrna se specializovala na výrobu strojů pro rozvíjející
se cukrovarnický průmysl, vybavila
strojním zařízením více než sto cukrovarů. 
Již
v roce 1854 zakládá v
Později po fúzi s firmou, ve které Daněk začínal, nová společnost
Breitfeld, Daněk a
spol. dodávala výrobní zařízení také pro lihovary, pivovary, mlýny a
důlní techniku. Podílel se také na založení České spořitelny.
Jeho jméno je dodnes skryté ve zkratce ČKD, jednoho z největších strojírenských komplexů nedávné minulosti (Českomoravská-Kolben-Daněk). Proto je často spojován s dalším českým významným průmyslníkem Emilem Kolbenem. Ten byl ale téměř o čtyřicet let mladší a je pravděpodobné, že se osobně nesetkali. Vlastní továrnu v Praze - Libni Kolben založil až v roce 1896, kdy už Daněk nežil. Kolben byl elektrotechnik, po studiích pracoval v USA v Edisonových závodech jako šéfinženýr vývojových laboratoří. V USA se seznámil s Nikolou Teslou, který jej nadchnul pro střídavý elektrický proud. Po návratu do Čech se tak stal oponentem Františka Křižíka, který podobně jako Edison byl propagátor stejnosměrného proudu. Koncern ČKD vznikl až v roce 1927 a Kolben zůstal i ve vedení nové společnosti. Takže se přece jen, na dálku, potkali.
Text a repro : Stan. Marušák