Prohlídku orloje začneme trochu z dálky několika pohledy na budovu radnice a okolí. Pokocháme se pohledem z věže a zakončíme "žhavou současností" - projekty na dostavbu náměstí.
Staré Město Pražské v dnešní terénní úrovni a dispozici začalo vznikat v polovině 13.století na ploše cca 140 hektarů, kdy byly stavěny hradby. V té době zde bylo starší románské osídlení a to už s kamennými domy. S protějším břehem Vltavy, Malou Stranou, bylo již od roku 1172 spojen Juditiným kamenným mostem, nazvaným podle manželky krále Vladislava I. Staré místní názvy, jako Na Příkopě nebo Na můstku, se používají i v dnešní době. Zvýšení staroměstského terénu o dva až tři metry na dnešní úroveň souviselo nejen se stavbou hradeb, ale působilo také jako protipovodňová ochrana. Románská zástavba je tak zachována v suterénech pozdějších domů gotických.
Staroměstští se o zřízení radnice jako centra samosprávy a symbolu města snažili již od konce 13.století za krále Václava II. Stavbu jim povolil až král Jan Lucemburský roku 1338. V té době koupili od kupce Wolflina od Kamene rohový gotický dům na Velkém rynku (současné Staroměstské náměstí). Dům pochází z konce 13.století. Má bohatě zdobený gotický portál a okno se znakem Starého Města a Českého království. K domu byla přistavěna hranolová věž, vysoká 69,5 metru. Byla dokončena r. 1364. Na věži byly krátce po r.1400 instalovány mechanické hodiny, a tak byl dán předpoklad pro vznik mechanického orloje, vrcholu řemesla a hodinářského umění té doby. Pořízení v té době náročného mechanického a astronomického díla bylo také výrazem moci a bohatství, jak církve, tak města. Také tak byla prezentována technická zdatnost doby. Snaha o reprezentaci stála na čelném místě mít to, co nemají v jiném městě. Zde jsou možná základy pověsti o hodináři, který orloj postavil a byl konšely oslepen, aby podobný nemohl postavit i jinde. Traduje se o většině orlojů.
Do tělesa věže v prvním patře byla roku 1381 vestavěna Petrem Parléřem gotická arkýřová kaple. Na nároží arkýře je socha tzv. Staroměstské madony. Arkýř patří k nejkrásnějším památkám české gotiky té doby. Je pokryt plastickými dekoracemi s motivy lidských tváří a zvířat. Plastiky českých patronů pocházejí z 18.st. Před kaplí stálo v roce 1621 lešení při popravách 27 českých šlechticů a měšťanů, hlavních představitelů stavovského povstání. K tomuto místu, dnes pietně označenému, se vztahuje několik pražských pověstí.
Radniční blok dnes tvoří několik západních domů, postupně k radnici připojovaných. První dům má renesanční trojdílné okno s nápisem Praga caput regni (Praha hlava království) a vzniklo po roce 1526. Za oknem je svatební síň, svatby se na radnici konají už od roku 1871. Nad oknem je vytesaný velký znak Starého Města pražského. Další je dům s neorenesanční fasádou a dvěma vysokými okny, které vedou do velké zasedací síně. V přízemí je zachována křížová chodba, dnes renomovaná výstavní síň. V dalším, rohovém domě U kohouta, je zachováno románské přízemí již z doby kolem roku 1200. Vnitřní dispozice těchto původně kupeckých domů s klenbami a průjezdy z 13. a 14.stol. se zachovala ve sklepení. Současný vzhled dostala věž v roce 1807, kdy byl přistavěn ochoz s výhledem na Staré Město. Východní křídlo radnice bylo několikrát v minulosti přestavováno. Historizující přestavba z 19.století v duchu vídeňské architektury nebyla všeobecně kladně přijímána, a proto již v roce 1899 byla vyhlášena první architektonická soutěž na jiná řešení. Jedné ze soutěží v roce 1910 se zúčastnil i legendární architekt české moderny Josef Gočár a jeho provokativní nápad, jak se vyrovnat s románským, gotickým, renesančním, barokním a historizujícím stylem byl originální: navrhl mohutnou pyramidu, která mělo všechno přehlušit ... Nic se nezměnilo a toto křídlo vyhořelo v roce 1945. Za 110 let bylo soutěží devět, se šesti sty návrhy, ale plocha je dodnes prázdná.
V radničních interiérech sloužících především pro reprezentační účely a částečně zpřístupněné veřejnosti, jsou dva rozměrné obrazy (8 x 5 metrů) od Václava Brožíka (1851 -1901) s historickými náměty mistra Jana Husa před Kostnickým koncilem a volbou Jiříka z Poděbrad českým králem. Brožík byl představitelem akademické historické malby. Byl oceňován po celé Evropě a v Paříži byl i členem Francouzského institutu, byl povýšen do šlechtického stavu. V Čechách je zařazován do tzv. Generace Národního divadla. Stejně jako Mikuláš Aleš, podle jehož kartonů byla vyzdobena gotická klenba vstupního vestibulu.
Staroměstská radnice je jedna z nejvýznamnějších památek Prahy, ale také historické středisko a symbol pražské městské samosprávy. Byla prvním orgánem městské samosprávy v českém státě.