STO LET LITOMYŠLSKÉHO ORLOJE

Při pohledu na litomyšlskou radniční věž může návštěvníky města zaujmout orloj, od jehož uvedení do chodu uplynulo v říjnu roku 2007 sto let. Pořízením orloje, který by zdobil první patro radniční věže v Litomyšli, se místní zastupitelé vážněji zabývali od počátku roku 1907. O jeho zhotovení se usneslo zastupitelstvo tzv. osady města 23. dubna 1907. Zároveň měla být provedena výměna radničních hodin (včetně značně opotřebených ciferníků) z konce druhého desetiletí 19. století, jejichž autorem byl hodinář Alois Dobrovský; jím vyrobený hodinový stroj měřil čas – bez větších oprav – bezmála devadesát let.

Zhotovení nového hodinového stroje radničních hodin a následně orloje město zadalo čáslavskému výrobci věžních hodin Karlu Adamcovi, o jehož výrobcích získali litomyšlští zastupitelé znamenité reference. Adamcova firma založená v roce 1869 vyrobila během třiceti let na 270 věžních hodin určených pro radniční, kostelní a školní budovy, ale i pro mnohé objekty šlechtických sídel. Navržením výtvarné kompozice desky litomyšlského orloje byl pověřen mladý talentovaný umělec, student Umělecko-průmyslové školy a následně Akademie výtvarných umění v Praze (žák V. Hynaise, E. Dítěte a J. Preislera) Antonín Růžička z Čáslavi (1887 – 1951). Coby pozdější profesor kreslení na Státní průmyslové škole v Praze vynikl tento malíř jako portrétista, autor ženských aktů, ale i žánrových obrazů.

Nový (dodnes funkční) stroj radničních hodin dodala firma Karel Adamec v květnu 1907 a v červenci téhož roku byly tři zčernalé ciferníky radničních hodin nahrazeny novými, bílými, zevnitř osvětlenými; čtvrtý ciferník byl na věž osazen až v roce 1938, a to na její západní stranu. Souviselo to s rozrůstáním nové městské čtvrti na levém břehu řeky Loučné. Orloj byl do radniční věže instalován až v říjnu 1907 a 18. téhož měsíce slavnostně uveden do chodu.

Ve čtyřech rozích desky orloje namaloval Antonín Růžička v půvabném secesním výtvarném stylu na zlatém pozadí čtyři ženské postavy symbolizující všechna roční období. Mezi figurami na štítcích uprostřed stran čtverce jsou latinské nápisy, jež při čtení ve směru pohybu hodinových ručiček sestavují větu virtus oMni loco nasCitur, oMnes InvItat serVos reges. Poměrně kostrbatý překlad textu z roku 1907 nalezneme v litomyšlské městské kronice – Výtečnost na každém místě se rodí, všecky pozývá, nízké i vysoké (doslovnější překlad by mohl znít – Ctnost se rodí na každém místě; všechny vyzývá /vybízí/, otroky i krále). Nápis je též chronogramem, neboť větší písmena uvádějí v římských číslicích letopočet 1907. Třeba dodat, že dle původní Růžičkovy skici a průvodního dopisu ze 7. května 1907 měly být ženské postavy zobrazené na desce orloje nahé. Ve zmíněném dopisu Růžička uvedl, že „má-li působit věc ta moderně, nejlépe bude, uplatněn-li bude ženský akt“; dodal, že „celek – což jest hlavní – musí působiti dekorativně“. Zároveň ale připustil i jinou alternativu, když v závěru dopisu zmínil, že „všechny čtyři figury se mohou po případě obléci“, což se posléze stalo.

	Litomyšl stav 1907	Litomyšl stav 2007

Ciferník orloje tvoří 24 hodin a krom denního času ukazuje také pohyb Měsíce a kterým souhvězdím zvířetníku prochází Slunce během roku. Znamení zvěrokruhu (souhvězdí) jsou umístěna na mezikruží uprostřed orloje a obíhá je zlacené Slunce, jehož protipólem je Měsíc.
V Obzoru litomyšlském z 26. října 1907 neznámý autor o litomyšlském orloji napsal, že „hodiny tohoto systému z celého Rakouska má dnes jen Praha, Olomouc a Litomyšl, kde však byly pořízeny oproti dvěma prvním městům nepoměrně laciněji“. Tuto skutečnost potvrzuje mimo jiné zápis v již zmíněné litomyšlské městské kronice, který vyčísluje veškeré finanční náklady spojené s pořízením litomyšlského orloje ve výši 795,19 rakouských korun.

Poměrně zajímavou informaci o mnohem starších hodinách, resp. orloji na litomyšlské radniční budově uveřejnil – s odvoláním na zápis v jedné z litomyšlských městských knih – František Jelínek (autor třísvazkové Historie města Litomyšle z let 1838 a 1845): „Roku 1690, dne 5. máje na věži domu radního hodiny na poloviční orloj, z předešlých na orloj celý od Eliáše Čermáka, hodináře města Oustí nad Orlicí, předělané a postavené byly“. Uvedené hodiny prý odbíjely poledne i půlnoc.

Technické a umělecké provedení litomyšlského orloje je jednoznačně jednodušší a méně okázalé, než je tomu v případě věhlasných orlojů pražského a olomouckého. Sté výročí jeho zhotovení, instalace a uvedení do chodu je však vhodné širší veřejnosti připomenout.