Je to veršovaný, obvykle slabikový kalendář, který označuje v roce den nepohyblivých svátků významných světců a sloužil jako pomůcka k zapamatování těchto pevných církevních údajů. První slabika z celého jména světce je pak příslušný den napsána na kalendáři. Místa mezi těmito významnými dny jsou vyplněna se světci nesouvisejícími slabikami tak, aby verše dávaly pokud možno nějaký smysl. Básnicky je tento literární útvar někdy poněkud kostrbatý, ale zapamatovatelný. Vznikaly přibližně od 12.století (v Čechách od století třináctého) a používaly se do 17.století. Celý roční cisioján má 365 slabik, jsou známy latinské, české nebo německé. Po rozšíření knihtisku se už v 16.století začaly objevovat tištěné kalendáře a cisiojány se přestávaly používat.
Na kalendářní desce pražského orloje jsou slabiky uvedeny zcela na okraji. Je zde napsán jeden z českých cisiojánů, staročeský z druhé poloviny 16.století. Jeho uvedení na orloji je zásluhou městského archiváře K. J. Erbena. Jako ukázka je na fotografii dešifrována jeho prosincová část, v přepisu : Po - sně - hu - Bá - ra - sMi - ku - lá - šem - šla, v no - ci - Luc - ka - len - pře - dla, - po - vě - děl - To - máš - tre - stán: Na - ro - dil - se - Kri - stus - Pán.
Další údaje, týkající se nedělního písmena a základních historických údajů o kalendářích jsou uvedeny v oddílu o astronomii.
