Nový orloj v Ostravě a hodiny v Brně

Máme vždy dobrý pocit, když můžeme upozornit na něco nového v oblasti našeho zájmu. O obou projektech jsme už informovali asi před rokem. Ostravský projekt se v realizaci posunul od standardních hodin s pohyblivými figurami ke světelnému objektu s astronomickými funkcemi.

Ostravský orloj

souvisí s přístavbou Divadla loutek. Na fasádě nové budovy je kulatý ciferník, kde ukazateli jsou světelné diody. Ty tvoří mapu hvězdné oblohy s aktuálně viditelnými souhvězdími a se znamením zvěrokruhu.  Na obvodu kruhu pak  rozsvícená světélka určují  čas v hodinách, minutách a vteřinách. Orloj má na fasádě figury, což je u loutkového divadla zcela na místě jak obsahově i funkčně.  Šest pohádkových figur spolu bojuje, tak jako na jevišti. Kašpárek se smrťákem, anděl s čertem a i král s královnou spolu mohou občas bojovat. V dvouhodinových intervalech od 8.oo ráno do 20.oo hodiny večer tak předvádějí asi dvouminutovou podívanou. Ale figury mají jednu rozdílnost od jiných orlojů: jdou spustit kdykoliv, takže budou uvádět i dětská představení.

Orloj byl uveden do provozu 21. 2. 2011, návrh je od výtvarníka Tomáše Volkmera, sochy od řezbáře Pavla Skorkovského a  hudba od Vlastimila Ondrušky. Architektem přístavby a autorem nápadu na její doplnění orlojem je architekt Petr Hájek.

Hodiny v Brně

 na Náměstí Svobody, instalované v září roku 2010, vzbudily od počátku rozporné reakce. V anketě, kterou zorganizovalo město, se dvou třetinám respondentů nelíbí a veřejné mínění je vesměs  považuje za obří falus. Naproti tomu autorita v oblasti moderního designu, K.Kobosil, je považuje pro Brno za skvělé s tím, že by se dobře vyjímaly i v Paříži nebo New Yorku.

Hodinám, ještě než byly instalovány, se v očekávání říkalo brněnský orloj. Ale orlojové funkce nemá, jsou to opravdu jen hodiny, které ukazují čas. Způsob ukazování také vzbudil nevoli, protože není jednoduché čas odečítat. Až u vrcholu hodin - sochy, v téměř šestimetrové výšce se pohybují skleněné hranoly, na kterých při správném odstupu a lomu světla je vidět ukazatel času. Nejlépe se dá čas odečítat tak, že dlouhým teleobjektivem se ve správné chvíli ukazatel vyfotografuje a při digitálním fotografování odmáčkne právě zhotovenou fotku, tak, jak vznikly i přiložené fotografie. Uveřejňujeme ještě vysvětlující schéma, protože ukazování času je bezesporu unikátní. A kdo chce znát normálně odečítaný čas, tak na svatojakubské věži opodál jsou hodiny klasické.

Autoři sochy, akademický sochař Oldřich Rujbr a Petr Kameník, se inspirovali příběhem z historie Brna z dob obléhání Švédy za třicetileté války. Dlouhodobé obléhámí chtěl generál Torstenson ukončit posledním útokem a dobýt město do poledne. To zjistil brněnský zvěd a proto v 11 hodin dopoledne, kdy město už bylo téměř dobyto, mnich na kostelní  věži katedrály začal zvonit jakoby poledne. Tato lest ukončila obléhání Brna a od té doby je na Petrově zvoněno poledne již v 11 hodin. Skleněná kulička symbolizuje jinou verzi pověsti, protože generála mohla zabít pouze kulička skleněná. Proto i ona má v příběhu sochy hlavní roli. O desáté hodině je vypuštěna na dráhu uvnitř sochy, ve čtvrthodinových intervalech se zvukovým efektem putuje přes zarážky a o 11 hodině se na asi dvě vteřiny objeví v jedné ze čtyř mezer, kde je možné jí zachytit a získat tak jednou denně vzácný suvenýr. Když jí nikdo nezachytí, sklouzne do zásobníku a je tak připravena k pozdějšímu opětovnému použití. 

Na závěr malou poznámku: Brno vždy bylo a je zvláštní město. Další kontroverzi způsobuje nová socha na Moravském náměstí před Nejvyšším správním soudem, veřejností pojmenovaná na exekutora, zabavujícího bidet. A to se zatím magistrát ještě nerozhodl zrealizovat vítězný návrh na jezdecký pomník Jošta Lucemburského ... (obě sochy od ak. soch. M. Kotrby).