Kalendářních měsíců a znamení zvěrokruhu je dvanáct a dvanáct. Slunce vstupuje do dalšího znamení zvěrokruhu 20. až 24.dne kalendářního měsíce, takže na pomyslném paprsku, vedeného ze středu desky, by měly být tyto kruhové plochy posunuty. Při zobrazení na orloji vzniká dojem, jakoby kalendářní měsíc a počátek znamení zvěrokruhu začínaly stejný den a to není přesné. Mánes převzal koncepci dvou kruhů s motivy od desky z roku 1659, původní z roku 1490 neznal ani on.
Nepřesnosti si můžeme všimnout proto, že oba kruhy jsou blízko sebe. Tato nepřesnost na orloji se dá odůvodnit výtvarným dojmem, protože posunutí by působilo nevyváženě. Estetické hledisko není tak podstatné, pokud jsou oboje symboly sice na mezikruží, ale vlastní plochy pro výtvarné symboly zabírají lichoběžníkovou plochu. Na evropských orlojích je obvyklé, že kalendářní měsíce jsou vyznačeny slovně a znamení jsou kreslena na lichoběžníkovou plochu, ne na kruhu. Pak posunutí o správný interval nepůsobí z estetického pohledu rušivě.
Je pravda, že současnému člověkovi tyto souvislosti již moc neříkají, i když mnoho lidí pravidelně sleduje „prefabrikované“ univerzální horoskopy, uveřejňované každý den v periodickém tisku s obsahem mírně řečeno povrchním. Pro představu, jak by vypadala pražská deska správně, jsme vyrobili fiktivní obraz se správným posunem. Na první pohled poznáme, že deska je nevyvážená a působí neesteticky.¨
Ještě pro porovnání vybíráme řešení z novodobě upraveného ciferníku z Londýna (1959 Bracken House, slunce je stylizovaná tvář W.Churchila).
My se domníváme, že ne. Jedna z ochranných legend orloje hlásá, že ten, kdo do něj zasáhne a jeho koncepci změní, brzy zemře. Je pravda, že Mánes pozici měsíců na kalendáriu poněkud změnil, aktuální měsíc a den je dnes nahoře, v zenitu. Původně ukazoval den v měsíci anděl ukazovátkem a měsíce byly o 90° posunuty západním směrem. Toto umístění mohlo být vedeno snahou o lepší čitelnost a dostupnost datové informace pro lid. Ukazovátko anděla dnes sice míří na desku, ale v prodloužení někam do míst dnešního horního ukazatele. Pro posouzení změn v symbolice neznáme původní ikonografii desky z roku 1490 a v podrobnostech ani desku z roku 1659 (jen rytina 1837). Tuto desku malíř nahrazoval a určitě jí znal. Na své desce se inspiroval středověkými miniaturami (1356) a jeho přístup k tématu je dodnes výtvarně považován za geniální, zcela originální jsou putti postavičky na znameních zvěrokruhu. Je možné, že právě tato změna udržuje pověst v povědomí.
Josef Mánes (12. 5. 1820 - 9. 12. 1871) na desce pracoval více než rok, i když přesné datum uzavření smlouvy s městem není známo. Veřejnosti byla odhalena v srpnu 1866. O problémech, které v rovině výtvarné, existenční i osobní musel překonávat, píšeme podrobně na jiném místě. Umělec byl od mládí nervní a psychicky labilní člověk. Postupné duševní a fyzické chátrání, které se u něj začalo projevovat při práci na orloji, bylo způsobeno progresivní paralýzou, poslední fází syfilidy. Onemocněl tak o mnoho let dříve, než se o velké opravě orloje začalo uvažovat a zemřel více než pět let po dokončení díla. To se rozhodně nedá podle legendy chápat jako „brzy“. Pět let je i v dnešní medicíně jakási magická hranice, že když se do té doby závažná nemoc nevrátí, tak je pacient statistikou považován za vyléčeného ... ale musíme připustit, že Mánesovi dal orloj zabrat.