Vstupujeme na tenký led,
nebo také na ne zcela pevnou půdu.
Vstupujeme
do oblasti starých a tajemných symbolů,
zobrazení zvířat i
bájných bytostí a jejich významů. Je to oblast napříč civilizacemi a
kulturami, evropskými, dálně východními i zámořskými. Často s rozdílným
výkladem symbolů, protože zatím co v jedné kultuře měl
určitý
symbol pozitivní význam, v jiné měl charakter negativní. Sám
přetransformovaný symbol v dané kultuře také potřebuje svůj protipól,
jen tak může vyniknout srovnání a rozdílnost kladu a záporu. Lidstvo
provází v mnoha variantách ano - ne, plus - minus, světlo -
tma, líbí - nelíbí. Platí to samozřejmě i pro současnou politickou
scénu, i když se zdá, že výměna názorů před dvěma tisíci lety byla
demokratičtější než dnes. Je ale pravda, že dříve si mezi sebou častěji
uřezávali hlavy.
(Pozn. Jde o první, ne zcela úspěšný, pokus o výměnu názorů současně s
hlavou.)
Nové ideologie se chovají stejně, zvláště když se dostanou k moci revolucemi. Některé symboly si přivlastní, ale většinu jich převrátí a dají jim jiný význam. Tak se vyvíjela na sklonku éry Říma tehdy nová ideologie křesťanská. Když se na středověkou symboliku budeme dívat těmato očima, často se objeví zásadní rozpory s chápáním podle starého Egypta, Babylónie nebo evropské antiky. A pak tu jsou ještě civilizace z dálného Východu nebo zámoří, které v té době byly známé minimálně nebo ještě vůbec.
Podle obecně přijímaného názoru se za konec středověku a začátek novověku považuje objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Je to zajímavé datum i pro Prahu. Z té doby je známa první veduta města (1493, dřevoryt ze Schedelovy kroniky) a orloj zdokonaloval Jan Růže, kterému pak bylo téměř pět set let přisuzováno autorství tohoto stroje. Přesnější by bylo posunout začátek novověku o několik desítek let zpátky, ke Guttenbergově vynálezu knihtisku. Tam začala středověká informační revoluce a církev, jako vládnoucí ideologie, rychle poznala, že končí její monopol na mluvené a psané slovo. Zpočátku považovala tiskaře za černé řemeslníky, ne ve smyslu špíny od tiskařské černě, ale za řemeslo spolčené s ďábelskými mocnostmi. Přizpůsobila se rychle, první tisky byly většinou tisky bible.
Za základ pohledu na orloj vezmeme ideologii středověké křesťanské Evropy, s občasnou odbočkou do mytologie dob předkřesťanských. Fantazii budeme poněkud krotit, nejsme záhadologové ani esotérici.
   |
Když se díváme se na celý orloj zepředu, je horizontálně členěn na tři části, podobně jako například ten starší ve Strasburgu. Nejvyšší část je s apoštoly, prostřední astronomická a spodní kalendářní. Je na první pohled symetrický, až na dvířka, která vedou na lávku k astronomickému orloji. Je orientován k jihu, z pohledu pozorovatele napravo je podle Slunce východ a začátek dne, nalevo západ a konec dne. Tato dělení mají svůj význam pro umístění ukazatelů i výzdoby, obdobně jako na jiných orlojích v Evropě. Orloj je na fasádě městské radnice, což je budova světská. Mnoho evropských orlojů je uvnitř katedrál, církevních objektů. Ten pražský musí odolávat povětrnostním vlivům, které jsou v naší zeměpisné šířce proti jižní Evropě podstatně škodlivější. Není chráněn církevním prostorem a podle středověkého myšlení je tak více vystaven působení nadpřirozených sil, které mu mohou škodit. Má více vnějších dekorativních prvků, které můžeme označit jako ochranné, než orloje jiné. Významný je také fakt, že na něm pracovali špičkoví profesionálové středověku, stavitelé katedrál. Patřili mezi nejvzdělanější osoby ve společnosti. Ve výzdobě katedrál se vyskytovaly astrologické nebo alchymistické motivy. S ochrannými prvky měli stavitelé velké zkušenosti. text a foto: Stan.
Marušák
|