Vídeňský pražský HabsburskýZdeněk Horský ve své knize Pražský orloj také uvádí: Pro habsburský dvůr, snad přímo pro císaře Rudolfa II., ne-li již pro jeho otce Maxmiliána II., byla zhotovena krásná kabinetní kopie pražského orloje. Dodnes je v Muzeu dějin umění ( Kunsthistorisches Museum) ve Vídni. V popisu obrázku Z. Horský datuje kabinetní kopii do sedmdesátých let 16. století. (Maxmilián II. *1527 +1576, vládl 1564-1576, Rudolf II. *1552 +1612, vládl 1576-1611,) Vídeňské muzeum používá termín Maxmiliánův orloj. Přikláníme se spíše k Rudolfu II., budeme orloj označovat jako habsburský. Český horologický spolek se pokouší získat podrobnější informace, protože mohou přispěti i k lepšímu poznání Pražského orloje. Tento popis je zatím udělán jen na základě rozborů dostupných obrázků.
Kabinetní habsburský orloj byl vytvořen za zajímavých historických okolností. V sedmdesátých letech 16. století došlo ke změně císaře, Maxmiliána II. vystřídal Rudolf II. Současně s tím se rozhodovalo o přesídlení z Vídně do Prahy. Oba panovníci, ale zejména Rudolf II. vytvářeli sbírku umění, kde nechyběly ani hodiny. Maxmilián II. měl smířlivý postoj k nekatolickým náboženským směrům, což se nelíbilo hlavně jeho otci Ferdinandu I. Maxmilián II. byl proto oženěn s vlastní sestřenicí – španělskou princeznou Marií a jejich synové byli vychováváni v silně katolickém Španělsku. Rudolf II. byl ve Španělsku 8 let. Získal tam výborné vzdělání a základy pro svou zálibu ve vědách a umění. Když se v roce 1576 ujal vlády, hledal klidnější místo pro sídelní město a v roce 1579 se s celým dvorem a postupně i s částí vídeňských sbírek (které vznikaly i za jeho předchůdců) přestěhoval do Prahy. Zde své sbírky rozšiřoval, ale po jeho smrti se sbírka rozdělila, např. tradičně mezi členy rodiny, část prodali čeští stavové v roce 1619 a část získali Švédové během třicetileté války. Více například na edejiny.cz - Rudolf II. a jeho kunstkomora.
Spekulovat o osobnosti
tvůrci kabinetního orloje je docela zajímavé. Protože autor
není patrně ani naznačen, připomeňme jen velké "hodináře" té doby.
Připomeňme možného zhotovitele
Olomouckého orloje, jímž byl jeden
z nejvzdělanějších učenců své doby, učenec a astronom vídeňské
univerzity Pavel
Fabricius, osobní astronom a lékař císaře Maxmiliána
II. Dobrým
důkazem rozvoje hodinářství té doby jsou hodiny od Michaela
Schneebergera, kde byli zakomponováni do
práce i zlatníci. K výzdobě bylo využito křišťálů a českých
granátů. Mezi nejznámější osobnosti
Pražského hradu a mimochodem také jedním z nejlépe placených byl Jost
Bürgi. Byl vynikajícím matematikem, astronomem,
přírodovědcem, ale
hlavně i mechanikem a hodinářem. Z dalších
významných mechaniků a hodinářů by tu pak byli Erasmus Habermel, Georg
Roll, Christoph
Margraf. Dále jsou tu dvorní hodináři Rudolfa
II.
Jednalo se většinou o hodináře, kteří přišli do Prahy
z Německa - například Jacob
Zählen, Christoph
Ssesler, Wilhelm
Thyrhammer, Simon
Zaulid nebo Gerhard
Emoser (Emmoser).
Jejich práce se bohužel většinou nedochovaly. Velkým favoritem na
autora tohoto kabinetního orloje je
zejména Emoser, který přišel do Prahy z Augsburgu. Baillie o
něm uvádí, že zhotovoval složité astronomické hodiny již pro Rudolfovy
předchůdce Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Nabízí se tedy, že
tzv. Maxmiliánovy hodiny mohl Rudolf získat ze sbírky Maxmiliána II..
Uvidíme, zda odborníci z Kunsthistorisches Museum
nemají lepší teorii.
Čelní pohled na propracovaný kabinetní orloj je dobře znám z knihy Z. Horského. S koncepčním řešením Pražského orloje mnohé společné prvky. Přesto nelze použít slovo kopie Pražského orloje, neboť je modernější, složitější a i stroj je pravděpodobně jinak řešený. Shodných prvků je však dost. Je to také orloj s astrolábem promítaným ze severního pólu. Kvalita fotografie neumožňuje stanovit, jak přesně je astroláb sestrojen, ani pro jakou zeměpisnou šířku platí. Podle projekce horizontu soudě se zeměpisná poloha od Prahy významně neodchyluje. Na ciferníku jsou ve shodě s Prahou zakresleny jen rovník a obratníky Raka a Kozoroha. Na ciferníku není naznačena astronomická noc. To vede k spekulaci, že její existence na Pražském orloji je relativně novodobá.
Čas ukazuje rafie se zakončením v podobě lidské ruky na největším ciferníku 2 x 12 hodin s polednem nahoře. To nasvědčuji tomu, že orloj byl konstruován primárně pro německý čas, ale s respektováním kulminace Slunce v horní poloze. Proto nemohla být použita obvyklejší podoba německého ciferníku s 24 hodinou nahoře. Na reprodukci lze špatně rozeznat symbol Slunce, patrně tam však je. Sluneční rafie ukazuje také planetní čas (planetní hodiny číslovány ve dne i v noci) a dokonce dva!! české časy (počítané od západu i východu Slunce). Pořadí rafií a tím také pořadí kol astrolábu je stejné a stejný je i způsob převedení symbolů ze zadních rafií před kotouč ekliptiky. Pořadí rafií na ostatních orlojích s astrolábem je rozdílné. Ukazatel hvězdného času je na Pražském orloji novodobý prvek a logicky zde není.
Otáčení symbolu Měsíce je provedeno ozubeným převodem, jak to také bylo na Pražském orloji v době Táborského zprávy. Není zřetelné, zda svislé ozubené kolo je pevně spojeno s ekliptikou nebo se sluneční rafií. Podle Táborského bylo toto kolo pevně spojeno s ekliptikou.
Na kabinetním orloji je natáčivý ciferník českých hodin počítaných od západu Slunce (čtyřiadvacetník). Současné ukazování českého a německého času a zároveň denního pohybu včetně kulminace Slunce jednou rafií je hlavní zvláštnost Pražského orloje. Natáčení ciferníku českých hodin je zde patrně také ovládané klikovým převodem, tak jak bylo i původně v Praze.
Zde podobnost končí. Hlavní ciferník habsburského orloje je složitější. Kromě toho, že okamžik východu a západu Slunce lze určit na astrolábu, je den a noc pomocí natáčivých segmentů barevně naznačena na ciferníku. Přestože toto barevné odlišení je viditelné pod ciferníkem čtyřiadvacetníku, platí pro německý čas. Dle fotografie soudě je kabinetní orloj vybaven ještě jedním čtyřiadvacetníkem, který by mohl sloužit k odečítání hodin českého času tentokráte počítaného od východu Slunce. Zdá se, že pohyb ciferníků českých časů souvisí s natáčenými segmentů dne a noci. Segment východu Slunce si vlastně existenci druhého čtyřiadvacetníku vynucuje.
Orloj je dále vybaven středním ciferníkem nejasného významu. Také se zdá, že v horních rozích ciferníku jsou dvě okénka pro nějaké ukazatele. Příliš odvážná by byla myšlenka, že by se v těchto okénkách mohli zobrazovat apoštolové.
Mezi ciferníky je nějaké další nezřetelné zařízení. Mohlo by jít o otáčivý váleček s tabulkou přiřazení planetních symbolů hodinám. Na levé straně je na válečku patrně 12 polí se symboly planet včetně Slunce a Měsíce, na pravé straně 12 polí s arabskými číslicemi 1 až 12. Možná se střídají tmavé a světlé řádky odpovídající denním a nočním planetním hodinám pro jednotlivé dny v týdnu. Nezdá se však, že by tabulka měla 14 řádků. Pravděpodobnější je, že obdobně jako u tabulky Táborského je uvedeno jen 7 řádků odpovídající denním hodinám jednotlivých dnů v týdnu. Vládce nočních hodin lze odečíst v řadě o čtyři dny později. Nepodařilo se však ztotožnit tuto pomůcku s tabulkou planetních hodin uváděnou Táborským. (Ve stroji není vidět nechanismus, který by válečky pootáčel. Ovšem k pootočení o 4 řádky?? by mělo dojít při západu a východu Slunce. Spíše bych očekával ruční ovládání.)
Kalendářní ciferník na obrázku v knize není příliš zřetelný. Přesto se zdá, že po obvodu jsou podobné informace jako na Pražském kalendáriu. Ukazatel je zřejmě v levém horním rohu. Na kalendáriu můžeme rozeznat zobrazení jednotlivých znamení. Vnitřní části jsou zcela nezřetelné. V rozích kalendářního ciferníku jsou medailonky s neznámými portréty.
Pohled na stroj je patrně publikován v Čechách poprvé. Bohužel jde jen o reprodukci tisku, takže příliš zřetelný není. Přesto si můžeme všimnout, že orloj má tři stroje, pravděpodobně jicí, bicí a ??? Všechny stroje jsou poháněny z pérovníků s navinutou strunou nebo řetízkem na závitník vyrovnávače tahu. Na hřídelích pérovníků jsou rohatky se západkou umožňující nestavení klidového tahu péra. Natahovací čtyřhrany jsou na hřídelích prvních ozubených kol krajních strojů. U středního stroje je natahovací čtyřhran asi ještě opatřen pastorkem zabírajícím do kola nejasné funkce.
Můžeme odhadnout, že jicí stroj je při pohledu zezadu první stroj zleva. Z válcového pévrovníku dole je veden jediný viditelný řetízek nebo struna na závitkový kompenzátor tahu pera. Následují dvě převodová kola a korunové kolo do kterého snad zapadají palety vřetenového kroku. Na vřetenu je tenký kruhový setrvačník místo obvyklého lihýře. Seřizování rychlosti kroku není rozeznáno. Pastorek kol astrolábu není vidět, je parně na první kole nad pérovníkem na ose opatřené natahovacím čtyřhranem. Podle počtu loukotí se snad dá předpokládat, že jsou v zákrytu tři kola astrolábu. Vytušit lze snad segment západu slunce s velkým ozubením. Napojení na klikový mechanizmus vedoucí z dolního kalendářního kola také není jasné.
Střední stroj je patrně bicí. V průhledu vidíme část závěrkového kola, paličku cimbálu a cimbál. Překvapuje, že nelze rozeznat větrník.
Poslední stroj je zcela nejasný. Rozeznatelná je jen nějaká palička.
Z mechanismu otáčení měsíčku je vidět jen ozubené kolo na hřídeli měsíčku. Kolmé kolo spojené buď s ekliptikou nebo se sluneční rafii patrně chybí.
O to víc by bylo potřeba stroj co nejdůkladněji prozkoumat.
