Dlouho připravovaná a téměř dva roky probíhající renovace věže Staroměstské radnice a Pražského orloje skončila slavnostním odhalením 28. 9. 2018 na den sv. Václava, za značné pozornosti veřejnosti, krátce před komunálními a senátními volbami. Zda termín byl jen shodou okolností nebo měl i jiné souvislosti, nebudeme v této chvíli spekulovat. Původní termín byl opravdu zkrácen o měsíc, odhalení mělo být původně na den výročí 100 let republiky.
Nová vizualita orloje ( obr. 1) doznala proti předchozímu stavu změn v barevnosti ploch, rozostřených okrajů spolu s novým prvkem ve středu astrolábu, zlaté zeměkoule. Ještě před dokončením měli ke změnám výhrady astronomové, historici, veřejnost včetně některých členů našeho spolku a i restaurátor P. Skála. Také se nepodařilo navrátit barokní symboliku sochám na průčelí, i když tento záměr v projektu byl. Ale jednoznačný nesouhlas odborníků ve shodě s širokou laickou veřejností, vyjadřovaný hned druhý den po odhalení na sociálních sítích, potkal nainstalovanou síť před celým orlojem, včetně sítě před sochami na kapli. V souvislosti s připomínkami se jeví vhodné ustavit odborné fórum, které by se v klidu a bez emocí v průběhu roku 2019 k nové vizualitě orloje vyjádřilo. V tomto směru je náš Český spolek horologický schopen se diskuse zúčastnit a přispět k vyjasnění názorů.
V zájmu objektivity je nutné připomenout i povedená viditelná zlepšení, kdy se na průčelí z historického pohledu vrátily některé detaily, známé z dřívějších podob. Jedná se o nová okna apoštolů v provedení skleněných vitráží, podhled stříšky s výmalbou oblohy s hvězdičkami, zábradlí před orlojem a znak Prahy na vrcholu stříšky (obr. 2 ). Za zmínku stojí také citlivé kamenické práce na výzdobě orloje, které také navrátily na orloj a také na východní ciferník chybějící detaily.
Událostí renovace je bezesporu nová kalendářní deska orloje (obr.3), kopie originální Mánesovy desky z roku 1866. Nešlo jen o barevné retuše, jak bylo obvyklé v minulých desetiletích, ale o malbu zcela nové kalendářní desky. Čílova malba z roku 1948, vzniklá po požáru radnice, mnoho posledních let v podstatě nečitelná, se odebrala do depozitáře. Potvrdila se domněnka, že B. Číla na svou malbu použil desku z kopie od Emanuela K. Lišky (1882).
Novou desku z mědi zhotovila firma Houska&Douda s.r.o. z Buštěhradu. Restaurátorovi, akademickému malíři Stanislavu Jirčíkovi jako předloha pochopitelně sloužila originální Mánesova deska. Využil také jeho podrobné přípravné kresby, protože na originále některé detaily nejsou již patrné. Rustikální Mánesovo výtvarné pojetí podpořil zemitými odstíny české krajiny. Velkou pozornost věnoval okopírování textů tak, jak je původně v 19. století obvyklým typem písma, švabachem, napsal Jan Weber. Škoda, že detaily jsou přes hustou síť obtížně čitelné.
Významných úprav se dočkal vnitřní prostor orloje a stroj. Několik let je za součinnosti památkářů plánoval orlojník Petr Skála. Středověký rám je nyní opět připevněn na dřevěných trámech (obr.4) tak, jak byl před požárem 1945. Při tehdejší opravě v roce 1948 byl rám zabetonován a i když při pozdějších opravách býval stroj částečně rozebírán, rám musel zůstat sedmdesát let na svém místě. Nyní může být v případě potřeby celý stroj bez bouracích prací přenesen do dílny, přístupný ze všech stran k opravám a přesnému seřízení uložení os, ložisek a mechanizmů. Stroj se ale dnes na radnici vrátil v tak dobré technické kondici, že této možnosti využijí pravděpodobně až další generace orlojníků.
Z povrchu kovaných železných částí restaurátoři manželé Skálovi odstranili letitý grafitový nátěr a provedli novou ochranu bezbarvým polomatným akrylurethanem, který není na autentickém povrchu prakticky vůbec viditelný.
Způsob renovace v restaurátorské dílně nabídl příležitost, která se nabízí doslova jednou za století. V závěrečné fázi stál několik dní ve funkčním stavu v dílně a byl tak přístupný k pořízení dokumentace ze všech čtyřech stran. Důležité to bylo především při pohledu na jižní stranu, která je skrytá za astrolábem a za zdí, kdy malé odstupy dříve neumožnily pořízení technicky srozumitelných fotografií. Proto jsou nyní zveřejňované technické fotografie unikátní, opakovat je bude možné až při další kompletní renovaci. Pro větší názornost je na snímcích vyretušováno prostředí dílny a doplněno neutrální virtuální pozadí. Průhledová fotomontáž (obr.5) ukazuje dispozici stroje a ukazovacích elementů v poměrném měřítku tak, jak se jeví z vnějšího pohledu na orloj. Azurově je naznačeno umístění převodu čtyřiadvacetníku z roku 1957, které bude v blízké budoucnosti snad řešeno jiným způsobem.
Radikální změnou prošlo natahování. Rozměrné a těžkopádné zařízení z roku 1948 s řetězovými převody, motory, litinovými závažími a rtuťovými vypínači bylo odstraněno. Na orloj se vrátily tři dřevěné bubny s lany (obr.6 a 7) ale pohon je zcela nový, celý skrytý v bubnech. Uvnitř každého bubnu je skrytá elektronická řídící jednotka a vodiče přívodu elektřiny o napětí 36 V jsou vpleteny přímo do lan. Planetová převodovka uvnitř je spojena s krokovým kolem napřímo. Otáčky bubnu jsou sledovány bezkontaktně elektromagnetickým snímačem. Systém řídí mikroprocesor PicAxe. Dřevěné bubny jsou dělené a přístup k řídící jednotce je umožněn bez demontáží strojních částí (obr.8). Jediný náznak, že je uvnitř elektronika, je malý svítící bod na boku bubnu, signalizující stav zařízení. Po historickém mysteriózním pohonu Měsíce je tak na orloji další mysteriózní mechanizmus, jako další příklad historické obnovy novou technikou. Princip nového technického řešení pochází od ing. J. Kavalíra a je chráněn zapsaným užitným vzorem 31554 u Úřadu průmyslového vlastnictví. Systém byl před instalací na orloj půl roku zkoušen v provozu v ateliéru. Přesto je pro každý buben u orloje uložena náhradní elektronika.
Kamenná závaží (obr.9) nahradila dřívější litinová. Nový systém automatického natahování v lanovém bubnu teoreticky vyvine tah 150 kg, přičemž ke zdvihání nejtěžšího závaží pohonu apoštolského stroje o váze 96 kg k je třeba vyvinout tah pouze 48 kg. Konce desetimetrových lan jsou upevněny na dřevěném rámu těsně pod podlahou komory se strojem.
Pohled na celek (obr.10) je právě pohled na těžko přístupné části orloje. Z tohoto směru dominují tři hlavní kola s vloženým diferenčním převodem (obr. 12,13 a 14).
Dále jsou zřetelně vidět souosé hřídele, z nichž dva jsou duté (obr.15), a které vyvádějí pohyb třech hlavních kol na Zodiak a rafije Slunce a Měsíce. Od zdi je také zřetelná konstrukce odbíjení s unikátním závěrkovým kolem, odpočítávacím 1 - 24 úderů bicího stroje (obr.16) a vloženým malým závěrkovým kolečkem, synchronizovaným s otáčením velkého závěrkového kola (obr. 17a 18).
Z pohledů zepředu na obr. 19 a 20 je orloj znám, protože z tohoto směru byl orloj přístupný i před renovací. Ve spodní části rámu jsou zřetelné původní středověké patky, které byly od roku 1945 zabetonovány v základu. Za pozornost stojí detaily vypouštěcí páky od Božkova chronometru s brzdícím větrníkem (obr. 21), s regulovatelným tahem protizávaží a se zástavnou a výpustnou paletou spouště (obr. 22). Rozeta pro řetězové kolo (obr.23) na hřídeli lanového bubnu otáčí točnami s apoštoly. Další detaily ukazují převody od soukolí jicího stroje ke spoušti ovládané chronometrem (obr. 24 a 25), pastorek s mezilehlým kolem apoštolského stroje (obr. 26) a ozubený převod na vnější hodinové ciferníky (obr. 27).
Tyto nejnovější fotografie uveřejňujeme v samostatné kapitole právě pro jejich obrazovou názornost. Dřívější obrázky na našem webu, který provozuje Český spolek horologický už deset let, však zůstávají i nadále v platnosti, protože orloj jako historickou technickou památku nelze jen tak svévolně a účelově měnit. V tomto duchu se také pod vedením orlojníka Petra Skály a jeho ženy Melanie nesla poslední oprava. Citlivé obnovení historických prvků, např. dřevěných bubnů s lany, tento jejich přístup jenom potvrzují.
