Orloj z roku 1998 je součástí Muzea času v Rockenhausenu. Muzeum vystavuje sbírku historických hodin včetně orloje a zvonkohry. Muzeum, které založil Knut Deutschle v roce 1979, se kvůli své původně malé sbírce nazývalo Sammlung Uhrenstube nebo Uhrestub genannt. Později se podařilo shromáždit a restaurovat zajímavé věžní hodinové stroje. Dnes má muzeum takových strojů 50. Muzeum bylo poté nazýváno Pfälzisches Turmuhrenmuseum. S rozšířením sbírky o nástěnné, podlahové, sluneční, vodní a přesýpací hodiny, byl k názvu přidán termín Museum für Zeit - Pfälzisches Turmuhrenmuseum.
Muzeum sídlí v památkově chráněné budově na nádvoří se dvěma stodolami v bezprostřední blízkosti starého a zrekonstruovaného vodního hradu v Rockenhausenu. Téměř jedinečné prostředí vytváří harmonie starých budov ve spojení s hodinami, které jsou v nich představeny.
Zajímavý orloj pojatý jako geocentrické planetárium nás natolik zaujal, že jsme vytvořili simulátor.
Poměrně
složitý moderní orloj řízený počítačem je popsán na webu patrimoine-horloge.fr.
Návrh a
konstrukce:
Konstrukční kancelář Manfred
Steinbach ve spolupráci s Gaedigk Company (Bochum),
Flörecke (Witten), Heidenreich (Brémy) a Bohmem (Seesen-Rhüden).
Přestože to není orloj s astrolábem, jdou odečítat podobné údaje jako na astrolábu. Například lze odečíst východy znamení či planet. Chybí pouze možnost určit planetní hodiny. Výhodou je, že je oddělena poloha sluneční rafie a zobrazení SE(L)Č.
Simulátor je sestaven bez konkrétní znalosti výpočtů na orloji v Rockenhausenu. Jde o vlastní řešení pouze s využitím myšlenky a celestialSphere - PHP Class pana Jozífa. Simulátor je proti originálu rozšířen o planety Mars, Neptun a Uran.
Důležité je, že jde o planetárium s geocentrickým pohledem. Zobrazuje polohy Slunce, Měsíce, Venuše, Marsu, Jupitera a Saturnu na ekliptice v poloze, jak je můžeme vidět ze Země. Planety včetně Země obíhají kolem Slunce různou úhlovou rychlostí. Tím se může stát, že planeta vůči hvězdnému pozadí zdánlivě couvá (retrográdní pohyb). Typicky se to projevuje v tzv. kličce Marsu. To je podstatný rozdíl proti například heliocentrickému planetáriu v Olomouci, kdy pohyb planet posuzujeme z dalekého vesmíru. Heliocentrické planetárium představuje pomůcku, která umožňuje pochopit, jak je organizovaná sluneční soustava. Protože však nejsou vzdálenosti planet od Slunce ve správných poměrech, neumožňuje vytvoření představy, co bude vidět pozorovatel na Zemi. (S dodržením správné vzdálenosti by muselo planetárium vypadat tak, jak ukazuje pan Jozíf.)