O malíři Bohumíru Čílovi (1885–1973), autorovi druhé kopie Mánesova kalendária z roku 1866, kterou zhotovil po válce v letech 1946-1948, se na našem webu již zmiňujeme. Ale ve světle nových skutečností z roku 2022, tj. objevení jeho přípravných maleb z roku 1947, vztahujících se k 24 medailonům Mánesova kalendária, cítíme za povinnost se o tohoto malíře a restaurátora zajímat podstatně hlouběji.
Narodil se v Nové Pace, studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole a přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Fr. Ženíška, předního představitele umělců generace Národního divadla. Již jako nadějný žák Akademie získal stipendium v Paříži, v roce 1911 pak restauroval v České koleji v Římě obrazy sv. Václava a též fresky a sgrafita. Získal pověst zdatného restaurátora a později lze jeho působení vysledovat na mnoha církevních a světských památkách. V roce 1934 (a opětovně v roce 1962) obnovoval velkoformátové Maroldovo panorama Bitvy u Lipan, taktéž restauroval monumentální obrazy Václava Brožíka na Staroměstské radnici, Jana Husa před koncilem a volbu Jiřího z Poděbrad českým králem. Z jeho dalšího působení na výtvarné scéně připomínáme renovaci Hynaisovy opony v Národním divadle a obnovu dřevěných stropů na Pražském hradě a ve Valdštejnském paláci. Renovoval obrazy a fresky na celém území Československé republiky, v Ledči nad Sázavou, v Havlíčkově Brodě, ve Křtinách, ve Znojmě, v Dukovanech, na Rožmberku a dalších místech.
Náš orlojový web přednostně zajímá jeho působení na Pražském orloji. Fotografie z roku 1936 jej zachycuje v prostorách Akademie, kdy renovuje první kopii desky (1882) od Emanuela Krescence Lišky, která byla v té době už starší než půl století. Jako předlohu k práci má vedle instalovanou originální Mánesovu desku z muzea, to ukazuje důležitost zakázky nejen pro něj, ale možná i pozorný přístup tehdejší společnosti. To ještě netušil, že za deset let se k válkou poničené desce vrátí a bude jí radikálně obnovovat. Problémy měl v té době, 1945 až 1948, i celý zhroucený orloj, snesený do dílny a obnovovaný bratry Rudolfem a Jindřichem Veseckými, kterým pomáhal jako učedník i pozdější dlouholetý orlojník Josef Valášek. Práce obnovitelů orloje byly dokončeny 1. července 1948, ale už za zcela jiných společenských poměrů, což samo o sobě by si zasloužilo samostatnou studii.
Uveřejňujeme na našem webu jeho přípravné malby k restaurování, kopie Mánesových medailonů v původní velikosti, datované rokem 1947. Sloužily mu nejen k obnově maleb E. K. Lišky, ale možná i jako předlohy pro polygrafii na použití tisku barevných reprodukcí, které vznikaly počátkem padesátých let. Tyto originály byly a jsou ve vlastnictví rodiny a potomků Boh. Číly a jsou veřejnosti neznámé. Několik desetiletí byly ukryty před nepříznivými povětrnostními vlivy, ostrým světlem, historiky a fotografy. Tak nám je počátkem června 2022 přinesl ukázat do Českého spolku horologického p. David Míša, pravnuk malíře s dcerou Evelínou. Pečlivost provedení kopií nám představila Bohumíra Čílu jako špičkového akademicky vzdělaného profesionála, který byl schopen s pokorou ke kopírované předloze se vcítit do původního autorova záměru a techniky a tak je s co největší přesností předat dalším generacím. Ostatně i jiná už připomenutá díla z jeho rozsáhlé restaurátorské činnosti tento dojem potvrzují.
Josef
Mánes vytvořil v roce 1866 dílo, které už i jeho současníci
považovali za geniální. Dokonce se po dokončení desky objevily názory,
že by do vnějšího prostředí se škodlivými povětrnostními vlivy
neměla
být vůbec instalována. A kopisté Mánesa, malíři následných generací
Emanuel K. Liška a Bohumír Číla přirozeně usilovali o věrnost vzoru a
práci vnímali jako čest a možnost, jak se s dávným výtvarným
velikánem
potkat a porozumět mu.
