Dnes jsou závaží jednotlivých strojů zdvíhána elektrickými motory a řetězy s automatickým nátahem. Závaží se pohybují o patro níž, v prostoru za kalendářní deskou. Ještě v dobách V. Rosického byly u jednotlivých strojů bubny s provazy a byly natahovány ručně. Jedním z cílů rekonstrukce je, nahradit tento novodobý prvek řešením, které bude připomínat původní stav, kdy stroje byly poháněny závažími visícími na lanech. Orlojník tehdy natahoval stroje ručně. Původní lanové bubny se nezachovaly, tak nic nebrání nahradit současný monstrózní natahovací systém s řetězy novým řešením s trochu mysteriózní funkcí.
Tandem Petr Skála – Jaroslav Kavalír navrhl zcela unikátní konstrukci natahovacího systému ukrytou přímo v nově zhotovených lanových bubnech. Neméně mysteriózní je způsob přívodu elektřiny k elektromotoru v lanovém bubnu. Další informace jsou ve videu prototypu.
Po demontáži z orloje bylo kalendárium (kopie desky z roku 1880 a na něm kopie - malba od B. Číly z roku 1948) převezeno na Buštěhrad do dílny pasířů a restaurátorů I. Housky a P. Doudy. Tam podle tohoto kalendária udělali zcela novou kalendářní desku, kterou jsme převezli 1. srpna do ateliéru malíře pana Jirčíka (Mgr. Stanislav Jirčík, akademický malíř, restaurátor). Deska z roku 1880 je prozatím uložena v prostorách firmy L. Hainz.
Ciferníky mají průměr 330 cm a každý váží hodně přes 200 kg. To poněkud komplikovalo jejich odvoz. Naštěstí nefoukalo. Nejhorší to bylo v Kaprovce mezi zaparkovanými auty. Na každé straně mezera tak na noviny. Výška byla ale 380 cm, takže tohle bylo bez problému. Ten nastává nad čtyři metry. Proto ten nízký vozík.
