Ve „stínu“ světoznámého Pražského orloje na Staroměstském náměstí se již skoro úplně zapomnělo, že Praha měla i druhý orloj! Byl umístěn na jižní stěně věže Novoměstské radnice, obrácené do prostoru Karlova náměstí, ve výši asi tak 2. patra.
Nebyl tak veliký a architektonicky bohatě zdobený
jako
staroměstský orloj, ani neměl, podle dochovaných zobrazení, žádné
doprovodné figurky vedle svého ciferníku. Byl však zajímavý tím, že
nebyl nápodobou staroměstského orloje, ale naopak byl zcela odlišného
řešení – tak zvaného italského
typu orlojů
- z nichž jeden z
nejstarších a nejznámějších je orloj na Pallazzo del Capitano v Padově.
Tam na velikém ciferníku je uprostřed vystupující polokoule,
znázorňující zeměkouli, a na následujících soustředných, postupně
zvětšujících se mezikružích jsou zobrazeny: Měsíc ukazující své fáze,
dále kruh ekliptikálních znamení, a na vnějším obvodu je 24 hodinová
stupnice. Vše doplňuje rafie se zlacenou tvarovou puklicí znázorňující
Slunce.
Pražský novoměstský orloj menších rozměrů vypadal principiálně stejně, ale na dochovaných zobrazeních lze rozeznat jen vnitřní mezikruží ukazující fáze Měsíce a to je obklopeno kruhem ekliptikálních znamení. Vedle jasně zobrazeného srpku Měsíce nad kroužkem je druhý tmavě šrafovaný kroužek nepříliš přesvědčivě zobrazující asi Slunce. Že novoměstský orloj ukazoval oběh Slunce, tak o tom jasně mluví dochovaná zpráva z roku 1668 uvádějící: „ … byl obnoven běh Měsíce a Slunce … „. Ciferník novoměstského orloje neměl vnější hodinovou stupnici, protože nad ním, nad římsou třetího patra věže radnice, byl veliký samostatný hodinový ciferník.
Jedno z mála zobrazení novoměstského orloje můžeme vidět na mědirytině J. J. Dietzlera a J. A. Pfeffela, která je přílohou v knize „Drei Beschreibungen“ vydané v Praze roku 1743. Mědirytina zachycuje korunovační průvod Marie Terezie, jejíž výřez zde pro názornost uvádíme.
Zobrazení novoměstského orloje na této rytině a padovský orloj mají jednu zajímavou společnou věc. Na obou je v kruhu ekliptiky jen 11 znamení, místo běžně na jiných orlojích správně zobrazovaných 12 ekliptikálních znamení. U orloje padovského je s tím spojena pověst, nebo spíše zábavná historka, o tvůrci tamního orloje, kterému řádně nezaplatili a tak se konšelům „pomstil“ ekliptikou jen s 11 znameními. U zobrazení novoměstského orloje na této rytině lze zvažovat, zda je to věrné zobrazení, s nějakým důvodem proč jedenáct zvířetníkových znamení místo dvanácti, nebo zda spíše jde o nedopatření rytce, kterému to „nevyšlo“, protože si musíme uvědomit, že ciferník orloje zde představuje jen nepatrný zlomek zobrazení korunovačního průvodu Marie Terezie, o který na této rytině šlo především, a rytec se jistě nijak zvlášť nesoustředil na novoměstský orloj. O chybě asi rytce zde svědčí i fakt, že ekliptikální znamení zobrazená ve správném pořadí mají nápadně rozšířená znamení Vah až Vodnáře, a naopak úplně chybí znamení Ryb.
V nadsázce možno uvažovat o psychologii městské rivality. Tedy, když „staroměstští“ mají orloj, tak my „novoměstští“ ho budeme mít taky. Ve skutečnosti je nemnoho zpráv, o novoměstském orloji, které známe. Hovoří o tom, že dnešní dominanta objektu radnice, nárožní věž, byla vybudována v letech 1451 až 1456 a to s použitím staršího zdiva v její spodní části. Věž byla 26. července 1663 opět poškozena úderem blesku a při tom utrpěl i zdejší orloj. Pět let později bylo přikročeno k jeho opravě a zápis z roku 1668 uvádí, že: „ … zejména byl malován orloj na třech stranách věže a byl obnoven běh Měsíce a Slunce i spravena jeho kola a také sluneční hodiny dostaly nové ukazatele.“ Ještě v roce 1751 hovoří archivní zprávy o jeho opravě, za kterou bylo hodináři Josefu Gsellmannovi zaplaceno 20 zlatých, o pět let později bylo vydáno za opravu 16 zlatých a v roce 1758, kdy orloj opravoval hodinář František Hysgruber, 50 zlatých. Stroj orloje byl odstraněn koncem 18. století a výklenek, v němž byl orloj instalován, v prostoru mezi stropem kaple v prvním patře a patrem druhým, byl zazděn. Tak zanikl pražský novoměstský orloj a v téže době pražský staroměstský orloj unikl stejnému osudu zrušení jen o pověstný vlásek, ale to je jiná šťastnější historie staroměstského orloje.
A ještě jedna zajímavost. Praha měla do konce 18. století vlastně zajímavou „sbírku“ orlojů. Jeden staroměstský, astrolábového typu, s nápadnou výstřednou ekliptikou, a druhý novoměstský, italského typu, se soustřednými disky.
Na konci 20 století probíhala více než dvacetiletá
rekonstrukce Novoměstské radnice v Praze, která skončila v roce 1995.
Tehdy se uvažovalo o výrobě repliky orloje a její instalaci na původní
místo na věž.
V tehdejších oblíbených novinách „Večerní Praha“,
publikujících i mnoho článků o historii staré Prahy, vyšel 29. června
1982 optimistický článek nazvaný „Novoměstská s orlojem“, zabývající se
rekonstrukci Novoměstské radnice. Tam se psalo o statickém
zabezpečování věže radnice, o výměně poškozených kamenných kvádrů, a
obnovení pražského novoměstského orloje tam bylo „hotovou věcí“. Psalo
se: „ … představí se tato část Novoměstské radnice nejen v novém
světlém kabátě, ale i v původní gotické podobě, tedy s orlojem mezi
první a druhou římsou. …“ Při konkrétních jednáních památkářů, o
kterých jsem tehdy mnohé slyšel jako člen „Klubu Za starou Prahu“, a
některých se i osobně zúčastnil, to však tehdy nebyla jednoduchá a
hotová věc. Pro repliku nebylo dost podkladů, jak vypadly detaily
tohoto orloje, a v takovém případě památkářské teorie volí cestu více
či méně citlivého současného moderního provedení, a v tom bylo reálné
nebezpečí, že se věc zvrhne do nevhodné „exhibice“ modernistů, nebo
před rokem 1989 dokonce v nový orloj „budovatelský“, jako v Olomouci.
Nakonec se projekt obnovy pražského novoměstského orloje neuskutečnil a
na věži Novoměstské radnice nejsou ani věžní hodiny, které tam také
bývaly, čímž je vzhled této věže nepochybně ochuzen.
Nové Město pražské bylo císařem Karlem IV. založeno r. 1348, městská samospráva sídlila v domě v Řeznické ulici a v roce 1377 bylo započato se stavbou radnice. Věž byla dostavěna v roce 1456. Nové Město nebylo kontinuálně sídlem samosprávné novoměstské rady, už v roce 1421 bylo organizačně spojeno na tři roky se Starým Městem a pak se sídlem městské správy stávala radnice Staroměstská. To se stalo v dalších stoletích ještě několikrát a v roce 1784, po sloučení všech čtyř pražských měst, ztratila Novoměstská radnice definitivně samosprávnou funkci.
Nejstarší podobu radnice neznáme. V roce 1520 - 1526 prošla
raně renesanční přestavbou a tato podoba je už zachycena na
nákresu, který je ale kreslen až v pozdější době (1752).
Zde jsou ve střední části věže
zakresleny
hodiny a ve spodní části věže další ciferník, který by orlojem už mohl
být. Je také možné, že tato kresba je fikce,
přizpůsobená době vzniku kresby.
V roce 1559 věž vyhořela a byl zničen krov, síň, zvon a také
„ ... orloj ...“, což mohlo být ještě ve významu horologium, tj. hodiny
nebo už hodiny i s orlojem. První zmínka o
„velkém českém orloji se Sluncem a Měsícem“ je po opravě z roku 1561,
ale opět bez dalších podrobností.
Rukopis v městských knihách z roku
1593 pak
uvádí instrukce pro správce orloje, což se ale pořád může vztahovat k
orloji.
Za dobu vzniku orloje se dá považovat až rok 1668, kdy je zapsáno, že byl osazen orloj, namalovaný malířem Zachariášem. Z dalšího století je už známo vyobrazení plnohodnotného orloje na věži. J. J. Dienzler v roce 1743 kreslil jako aktualitu korunovaci Marie Terezie na českou královnu. Císařovna v Praze pobývala skoro tři týdny a její korunovační průvod kreslil nejen před oběma pražskými orloji, ale také na dalších historických místech. Jeho kresby s novoměšstským orlojem jsou známy dvě: jedna se slavnostním průvodem druhá jako dobový žánr. Ani na jedné z nich není orloj hlavní pozorností a tak se malíř podrobnostmi zobrazení nemusel zabývat. Už se ale dá usuzovat, jak orloj s dvěma ciferníky vypadal a jak byl konstruován. Jednalo se o orloj podstatně jednodušší, než orloj staroměstský.
V dalším období
Novoměstská
radnice definitivně ztratila samosprávnou funkci (1784). V letech 1811
- 1816 byla přestavěna v klasicistním stylu včetně renesančních štítů
na budovu trestního soudu. Je všeobecně uváděno, že přibližně
v této době byl orloj z věže odstraněn. Z počátku 19. století je ale
známa kresba mladého Vincence Morstadta (1802-1875) z r. 1825,
kdy již byla radnice přestavěna na soudní budovu. Orloj je zobrazen
přibližně jako u Dienzlera, i s orlojem
a na věži pod ochozem jsou jako nový prvek věžní
hodiny. Ty na dřívějších kresbách nejsou. Další Morstadtova kresba je
datována rokem
1863, ale od té předchozí se výrazně neliší. V. Morstadt byl pečlivý
kreslíř, jeho kresby Prahy
vynikají věrností
a lze se na ně spolehnout, i když už za jeho života roli dokumentačního
zobrazování přebírala fotografie.
Nejstarší známá fotografie je z roku 1867 (V. Šafařík - archiv
P. Scheuflera). Orloj zde sice není, jak odpovídá současným znalostem,
ale fasáda jeví zřejmé stopy po bourání, stejně jako mladší fotografie
od Fr. Fridricha z roku 1871. Nedokazuje to sice Morstadtovu pečlivost,
ale po více než padesáti létech by
stopy po přestavbě z počátku století už asi nebyly tak patrné. Možná
Morstadt kreslil opravdu reál.
V roce 1898 bylo dokončeno Muzeum hl. m. Prahy Na poříčí. Na freskách v lunetách na schodišti jsou oba pražské orloje, tedy i novoměstský. Freska je bezesporu historická fikce, podobná kresbě J. Dienzlera. V historizujícím stylu byla radnice přestavěna až v roce 1905. Renesanční štíty se směrem do náměstí vrátily, ale hodiny pod ochozem zůstaly.Ty byly úplně odstraněny při úpravách 1975 - 1994, kdy radnice získala současnou podobu.
V současné době je plánována rozsáhlá revitalizace celého Karlova náměstí, ale s instalací hodin nebo dokonce s obnovou orloje není v tomto projektu počítáno.
Na fotomontáži současné radnice jsme jej usadili, aniž bychom fasádu znovu přestavovali a zdá se nám, že by se tam docela dobře vyjímal. Ale znovu upozorňujeme, že to je pouhá fikce ...