naspis

Novinky


Mapa servru


Kontakt


Vyhledávání



Česká republika


Péče o památky Prahy



Virtuální muzeum hodin o.s.


TOPlist

Valid XHTML 1.0 Transitional

Milan Patka: Byl jsem při tom


aneb co všechno se přihodilo, když se opravoval Pražský orloj v roce 1979

Jak jsem se já k této příležitosti dostal

Jednou jsem se blíže zabýval Pražským orlojem, což bylo a je moje oblíbené téma, protože mne zajímá a jaksi přitahuje všelijaké to tikání starých hodinových strojů nebo tajemné pohyby stínů na slunečních hodinách. Tehdy mne napadl trochu bláznivý nápad, že si zahraji na orlojníka a vlastnoručně si zkonstruuji a nakreslím astronomický ciferník Pražského orloje. Když bylo vše hotovo podle astronomických zásad a zákonů, se zalíbením spočinul můj zrak na kresbě. Spokojenost však netr­vala dlouho. U jedné kružnice jsem si totiž povšiml značné odchylky od originálu na orloji. První myšlenka byla samozřej­ně ta, že v mojí konstrukci bude asi někde chyba. Při kontro­lováí astronomické konstrukce jsem však nemohl na žádnou přijít, a tak celá záležitost putovala s rozpaky na čas do šuplíku. Po kratší době mne tato věc znovu zaujala a začal jsem vše znovu zkoumat a porovnávat s údaji astronomických ročenek a všelija­kých tabulek. Pomalu se ve mně zrodila "kacířská" myšlenka, že chyba není u mne, ale na orloji a to chyba nemalá - až 6 hodin u křivky soumraku.

Když jsem se všestranně přesvědčil, že mám pravdu, všechno jsem sepsal, orloj s chybou vyfotografoval a s tímto dokumentem jsem se obrátil na "Klub za starou Prahu" s otázkou kam s tím, komu tento dokument zaslat, aby byla chyba opravena. Bylo rozhod­nuto tuto "Připoíinku ke stavu astronmoického ciferniku Pražského orloje", jak jsem studii se svým objevem nazval, zaslat odborníkům pražské památkové péče a odboru kultury NVP. Vše bylo sepsáno a odesláno v prosinci roku 1978.

S pocitem vnitřmího uspokojení jsem očekával, co se bude dít. Nedělo se však dlouho vůbec nic.

Chybná konstrukce noci po 2. světové válce.
Stav astronomického ciferníku orloje před opravou 7.7.1975


Události před zahájením opravy

Dlouhé ticho okolo orloje přerušila náhle novinová zpráva ve "Večerní Praze" 22.3.1979 o počátku stavby dřevěného lešení pro potřeby nastávající opravy orloje, který již byl dlouho v očividně neutěšeném stavu. 0 uvažované opravě jsem již mnohé zaslechl ve spojitosti se spory mezi restaurátory, kteří chtěli opravovat orloj v létě z pochopitelných důvodů schnutí barev atd., a kruhy zastávajícími zájmy turistického ruchu, kteří chtěli, aby se orloj opravoval v zimě, třebas ve vlhku a mrazu, ale hlavně aby nepřišla zkrátka letní turistická sezóna. Spor se tedy vyřešil rozhodnutím postavit před orloj dřevěnou boudu -"ateliér"- proti povětrnostním vlivům a orloj opravovat na jaře.

Bouda před orlojem rostla a zpráva o tom, zda moje připomínka a příslušná náprava bude či nebude provedena při nastávající opravě, nepřicházela. Co mi zbylo jiného, než abych sám začal telefonovat a vyzvídat, co se bude dít. Hned první informace mne zamrazila. Oprava orloje začíná a moje "Připominka" dosud leží nedotčena na stole "Pražského střediska památkové péče", prý z důvodu nemoci příslušného pracovníka. Prý také v této sice památkové, ale i astronomické záležitosti nejsou kompetentní, a tak vše postoupí "Astronomickému ústavu ČSAV" k odbornému posudku. Při pomyšlení, že restaurátoři si již připravují štětce a barvy, při pomyšilení na množství povolení, razítek a jiných "požehnání" potřebných k provedení zásahu na tak významné památce, při pomyšlení na jistě, ale pomalu "meloucí mlýny" některých úřadů jsem propadl malověrnosti.

Situace se však mění každým okamžikem, říkával můj dědeček, a tak i v této chvíli přišlo rozuzlení ze strany, odkud jsem to nečekal. Odbor kultury NVP stačil mezitím - za své podřízené odborníky z památkové péče - zajistit odborný posudek "Hvězdárny hl. města Prahy", stačil opatřit povolení k zásahu do orloje, stačil předat celou záležitost hospodářské správě NVP, která organizačně zajišťovala celkovou opravu orloje a radnice. Překreslení chybné části astronomického ciferníku bylo takto dodatečně na poslední chvíli zařazeno do programu celkové opravy orloje.

Později pro celou záležitost, vlastně již jen formálně, jsem odbornou část osobně projednal v "Astrononomickém ústavu ČSAV" , který ochotně nabídl odborný dozor při opravě i při pozdějším chodu orloje.


Konečně oprava ale v termínu za  každou cenu

Ateliér "dřevěná bouda" byl dostavěn, orloj zastaven a začala oprava. Několikrát jsem obcházel okolo a pozoroval, jak se za okny objevují demontované části astronomické ho ciferníku a jak se rozebírají postranní ciferníčky. Až jednou jsem si dodal odvahy a posilován vědomím, že o mně uvnitř vědí, jsem požádal o vstup dovnitř. Bylo mi vyhověno, a tak jsem poprvé stoupal po příkrých točitých schodech uvnitř, minul složité soustrojí legendárního orloje a náhle jsem se ocitnul uprostřed rušné práce. Pani restaurátorka akademická malířka Čílová s několika pomocníky obnovovala malbu astronomického ciferníku a šťastnou náhodou byl přitomen i odborný pracovník "Astronomického ústavu ČSAV" doktor Horský. Paní restaurátorka uvítala naší přítomnost, protože právě došla k otázce, jak konkrétně překreslit chybnou část ciferníku. Tak se stalo, že jsme vlastnoručně s panem doktorem Horským z ČSAV předkreslili paní restaurátorce, jak má opravit chybnou kresbu astronomického ciferníku.

Orloj po oprave v roce 1979
Stav astronomického ciferníku po opravě - 5.8.1979

Objevila se i další otázka, jakou barevnost zvolit, aby orloj "nekřičel" jako pouťová atrakce, ale aby, jak říkala paní restaurátorka, předeš1á "drzá barevnost" byla nahrazena "barevností renesanční", ladicí s Mánesovým kalendáriem i s barevností figurek. Vzpomínali jsme na staré popisy orloje a jeho barevnosti, zkoušeli jsme různé odstíny barev. Ještě dvakrát jsem navštívil paní restaurátorku při její práci na orloji a snažil jsem se pomoci svými vědomostmi i fakty uvedenými v knihách, které vlastním.

Viděl a poznal jsem mnoho zajímavého z restaurátorských prací, ale poznal jsem i některé těžkosti, mnohdy zbytečné. 0 sporu, kdy má být oprava provedena, jsem se již zmínil a nyní jsem viděl, že jeho vyřešení dřevěnou boudou nebylo nejlepší. Nejenže postavení boudy mělo zpoždění a pani restaurátorka musela posílat své děti, aby se podívaly, jestli už může začít s restaurováním, ale do boudy později i pršelo, a tak doba pro opravu již tak krátká byla dále zkracována, protože za vlhka restaurátorské práce nelze provádět. Pro informaci: předešlá renovace kopie Mánesova kalendária trvala více než rok a to byla deska vymontována a dopravena do ateliéru! S figurkami a se strojem nebyly žádné potíže, vše se demontovalo, odvezlo a opravilo v dobře zařízených dílnách.

Zato oprava ostatních částí orloje přímo na místě nebyla jednoduchá. Nátěr astronomického ciferníku prováděla naposledy jakási lakýrnická firma a vše natřela nevhodnými barvami - i zlacené části! Když se nyní odstraňovaly jejich zbytky, které neodpadly samy, loupaly se jako cáry igelitu. Také nyní měla provádět renovaci astronomického ciferníku nějaká lakýrnická firma, ale paní restaurátorka, aby nedošlo k nejhoršímu raději provedla tuto práci sama zadarmo, jako "socialistický závazek".

Restaurování kopie Mánesova kalendária znesnadňoval, kromě nepříznivého deštivého počasí i nedostatek materiálu. Kdyby paní restaurátorka neměla na pozlacování staré dobré "Andělské zlato" po svém otci, práce by se musely zastavit! Velmi jsem se také podivil nad starostmi se štětci. Když jsem se dozvěděl, jakou cenu má takový kvalitní zahraniční štětec, myslel jsem, že musí být přinejmenším z tygřích chlupů, ale nebyl, vtip byl jen v tom, že po namočení do barvy musí mít tento druh štětců dokonalou špičku. U našich štětců jde každý chlup na jinou stranu a jsou dobré asi tak akorát k natírání plotu.

Zbytečným nedorozuměním bylo natření kamenných stěn uvnitř orloje neprodyšnou barvou. Kamenné stěny radniční věže totiž od země značně vlhnou a takto nebudou moci "dýchat". Stalo se tak v dobrém úmyslu, aby stroj orloje měl bezprašné prostředí, nikdo se však neporadil s odborníky.

Smutný byl závěr restaurátorských prací. Jejich kvalita závisí mimo jiné na dobrém zaschnutí všech vrstev malby. Dokud je malba vlhká, nesmí se samozřejmě zaprášit, proto se přece stavěla dřevěná bouda. Stal se však pravý opak. Paní restaurátorka byla nucena práce urychleně skončit, ještě zasychající kalendárium provizorně zakrýt igelitem a lešení se začalo urychleně rozebírat - 21 dní před veřejně vyvěšeným termínem dokončení opravy. Ten, kdo byl po odstranění lešení u orloje, mohl cítit vůni odpařujících se olejů. Poněkud lehkomyslný a podivný přístup k světoznámému pražskému orloji, k "Národní kulturní památce"!! Nevím, co by se stalo, kdyby v tu dobu vítr zvedl prach z ulice a z vedlejšího staveniště, kde se opravovala fasáda radnice. To už ale asi nad orlojem bděli všichni zemští patronové v čele se svatým Václavem.

Dodnes není oprava orloje dokončena (text psán v roce 1979, naše poznámka). Paní restaurátorka odmítla za takovýchto podmínek malbu zalakovat - nesmí se zaprášit ani zmoknout nebo navlhnout, to laková vrstva při schnutí nesnese. Tak tedy, až se dokončí oprava fasády radnice, malba se znovu vyčistí a zalakuje.

Doufejme,že všechno dobře skončí, poučíme se z minulých chyb a budeme si moci říct "Konec dobrý - všechno dobré".

V Praze 25.10.1979 - text a foto: Milan Patka

Telefon: 603 502 735, email: info (kyselá; ryba) orloj . eu