Morawské nowiny, 128, 26. 10. 1865
Velkolepá tato slavnost odbývala se 19. října a zdařila se co nejlépe, provázena jsouc počasím nejpříznivějším. Již sáhy z rána procházely hudební kapely městem, veselými zvuky obyvatelstvo budíce. Po osmé hodině přicházeli ze svých shromáždišť veškeří cechové s praporci slavnostní ozdobenými počtem as 40, i postavili se na místa určená; stejnou pak dobou dostavili se i ozbrojení sborové měšťanští v plném počtu. U radnice samé stáli členové grémia obchodního, a od ulice železné až na příkopy, mládež ze všech farních a hlavních škol Pražských. Mezi tím bylo se také veškeré velebné duchovenstvo z pastorálních kostelů obce Pražské sešlo, aby co nejuctivěji uvítalo vrchního pastýře, jenž vykonávati měl církevní obřady při mostě.
Když právě o hodině deváté dáno střelením z moždířů znamení, že J. Eminenci, nejdůst. p. kardinál arcibiskup Bedřich kníže Schwarzenberg dojel na most Karlův, odebralo se vel. duchovenstvo, jakož i celý sbor obecních starších s purkmistrem měst Pražských p. drem. Vácsl. Bělským v čele, do průchodu radnice, očekávajíce zde příchod primasa království Českého; a když přijel, komandováno „Vzdejte Čest“; prapory sboru měšťanských a pořádků skláněly před nejv. církevním hodnostou země této, kapela zahrála sloku hymny národní, a J. Eminencí s nejdůst. panem světicím biskupem, gener. vikářem a děkanem při hlavním chrámu Páně u sv. Víta Dr. Petrem Krejčím a mnohými kanovníky povždy věrné kapituly na hradě Pražském uveden jest v slavném průvodu po skvostně ozdobených schodech, na nichž družičky a obou stran poctu vdávaly, do kaple radnice.
V průvodě kráčeli za důstojným duchovenstvem p. hr. Ant. Lažanský z Bukové, místo předseda místodržitelství, převážen po jedné straně p. purkmistrem, po druhé J. Exc. p. hr. Rothkirch Panthen, nejvyšším maršálkem království Českého; hr. Frant. Thun, přísedící výboru zemského, důst. p. P. Náhlovaký, rector magn. vysokého učeni v Praze s děkany sboru profesoru i doktoru všech fakult, pak rektor a profesorové ženského ústavu polytechnického, mnozí radní místodržitelští a od výboru zemského, J. Exc svob. pán z Hennetů, předseda vrchního soudu zemského, nejdůst. opat a prelát kláštera Strahovského svob. pán Jeroným Zeidler, vládní rada a policejní ředitel Vácslav Ullmann, purkmistři a obecní výborové Karlínští a Smíchovští pak veliký počet mnohých jiných pozvaných hostů. Průvod šel do druhého patra, skrze dřívější senátní síň v starobylou kapli, kdež sloužil J. Emin mši při zvucích operního sboru; po té došlo duchovenstvo do sousední přední síně, v kteréž bílou pokrývkou zahalen, stál nový i starý stroj orloje, jakož i starodávné poprsní sošky sv. apoštolů.
Podkrývka se odkryla a pan purkmistr vylíčiv krátkou řečí pamětihodnost 400 let starého stroje, představil zvláštní komité, kteréž správu jeho vedlo v čele p. radním Hainzem a vznesl k J. Em. prosbu, aby úkonem církevním posvětiti ráčit tuto památku, na kterouž víží se mnohé pěkné pověsti lidu, a kteráž, svědek zlatého věku, slávy národu, jakož i následovavších dob strastiplných, vzdorovala zlobě času, a nyní znovu zřízena jsouc rukou umělou, vlasteneckou, opět shlížeti má na lepši časy, královské Praze kynoucí; i doložil pan purkmistr, že vyčkati již jen dlužno, až dokončeny budou malby, aby starobylý orloj na dávné své místo mohl býti opět postaven. Tu zapěli členové opery českého divadla za řízení p. kapelníka Mayra příležitý chorál a J. Eminenci posvětil na to staré i nové hodiny pak předstoupil městský radní p. Ludvik Hainz, aby co přednosta výboru znalců, jemuž svěřeno bylo znovu zřízeni této památky, požádal p. purkmistra, by stroj spustil, což když byl učinil p. purkmistr za velikého napnutí celého shromážděni, a když byli všickni čelní hosté si prohlídli mechanismus zcela pravidelně se pohybující, ubíral se průvod před radnici, kdež v plné šiří stáli nepočetní zástupcové obecenstva. Zde členové Sokola udržovali vzorný pořádek. Sborové hudební hráli a průvod se hnul ku předu. Napřed šlo oddělení „Sokola“ v úplném kroji, pak následovaly družičky z vyšší dívčí školy, okolo nichž po obou stranách kráčeli Sokolové, na to „Hlahol“ s velkým praporem svým, na to důstojné duchovenstvo — majíc za Čestnou stráž členy sboru ostrostřeleckého — za nimž v plném ornátě kráčel J. Em., jemuž alumnové nesli řízu, a hned na to šlo zastupitelstvo obecní, pak úřadníci magistrátní a všickni vysocí hosté, jakž jsme je byli shora — ovšem zajisté ne zúplna — vypočetli. Ozbrojeni sborové měšťanští postavili se po levé straně náměstí Josefova a trubní ulice — nyní třídy Eliščiny — kdežto městský sbor hasičský v plné parádě postaven byl podle hlavního úřadu celního; mládež školní došla až po samou slavnostní bránu a tribunu, kteráž ztišeny byly u bývalé továrny Portheimovy, nyni z části již shořené; z červených a bílých růži skvěl se nahoře na bráně nadpis „Zdař Bůh“. Příchod na levý břeh, kdež se stavbou pilířů, započato, umožněn jest dřevěným mostem na velkých lodích, kterýž zelením ve velké výši hojně byl okrášlen. Když přešel průvod most přes celou Vltavu, seřadil se při zvláštním stanu poblíž základního kamene pilíři pobřežním. Zde pan purkmistr ve zvláštní řeči obrátil se k J. Em. p. kardinálu-arcibiskupovi vykládaje, kterak Praha dnes po třetí slaví slavnost základního kamene k mostu. Na to skládá prosbu k J. Em., aby ráčil požehnání církve novému tomu dílu uděliti. J. Em. odpověděl: Milerád vyhovím přání Vašemu a budu prosit spasitele Ježíše Krista, aby byl základem díla tohoto. Po odpovědi J. Em. odebralo se veškeré kněžstvo a přednější hosté do prostranního zvláště vkusně upraveného stanu, aby pamětný spis, i české a německé řeči tam vyložený, podepsali na to průvod v čelo s panem kardinálem ubíral se k základnímu kamenu. „Hlahol“, rozestavený za zvláštní balustrádou na Letné, zapěl řízením pana Hellera staročeský chorál, načež vykonal J. Em. pan kardinál obřady církevní. Kněžstvo zpívalo latinské Žalmy a litanie. Skříň cínová, kteréž pamětní spis jest uložen, když jej veškerý sbor obecních starších podepsal, byla se stanu vynešena a čtyřmi družičkami do vyhloubení v základním kamenu se nalézajícího spuštěna po červenobílých hedvábných stužkách, na samý pak čerstvý věnec položen.
Mramorová deska, kteráž skříň kryje, byla i upevněna: p. kardinál-arcibiskup, poklepav ve čtyřech rozích kamene, kdež jsou znamení kříže, sám první lžící vápna zalil kámen načež činili totéž místopředseda místodržitelstva J. Exc. nejvyšší zemský maršálek, pan náměstek jeho a m. j. Strojem zřízeným na lešení byla druhá část žulového kamene do výšky zdvižena a na první již zazděnou část mramorovou deskou spuštěna — a tak základní kámen budoucího třetího mostu chová již památky chystané. Dotčené lešení, mezi nimž se církevní obřady konaly, bylo velmi vkusně ozdobeno sloupy bílými draperiemi a prapory vyšperkovány, klády pak nahoře chvojím a červeno zlatým damaškem bohatě vystrojeny. Po cestě, kudy se ubíral, byly mnohé domy skvostně vyozdobeny. Že nesmírné davy lidstva ulice naplňovaly, netřeba podotýkati.
Když skončila se slavnost základního kamene třetího mostu, hnul se průvod k obecni plynárně veden nyní nejdůst. světicím biskupem Krejčím a sestávající z těchtýž osob. J. Em. odejel do své residence při volání „Sláva!“ — Nad vchodem jejím, zase hojně okrášleným, byl velký znak městský, kterýž držíce střežili dva velcí mužští, mohutnou postavou a dlouhými vousy imponující. Na střeše domu byli rozestaveni kominíci a také tam dlel fotograf, jenž v příhodném okamžiku s výši oné učinil vyobrazeni. Základní obrouben byl jako na mostě vkusným lešením. Uprostřed lešení na podstavci zrovna při kamenu byla na zvláštním podstavci socha Bohemie, o českého lva se opírající; sloupy lešení sestávaly z rour plynových, což zvláštní dojem působilo.
Když i zde ve zvláštním stanu byla pamětní listina, podepsána a do skříně bedlivě uložena se ujal slova mostský radní pan Josef Dittrich, odboru plynárního, aby (v řeči něm.) vylíčil velkou důležitost a celý dosah podniknutí, kteréž bylo v život uvedlo nynějši zastupitelstvo obecní.
Pan purkmistr děkuje opět odboru plynárnímu a hlavně jeho starostovi za vytrvalost nevšední na jevo danou, provolává na konec „Zdař bůh“ plynárně obecni, v kteréžto voláni všichni shromáždění z upřímného srdce přizvukovali Nejdůst. p. světící biskup přislibuje po česku, že k prosbě pana purkmistra prositi chce Všemohoucího, aby požehnal dílu tomuto, načež vykonal církevní, při kterýchž opět způsobem slavným zpívány jsou litanie. Na to následovalo opět tlučení na kámen ode všech čelnějších osob. — Pražský zpěv. spolek mužský zapěl při tom dva sbory, jeden český a jeden německý. Na to rozešli se všichni účastnici, a tak vykonána jest slav pro Prahu velepamátná.
O čtyřech hodinách odpoledne počali se zvláštními listy od purkmistra pozvaní hosté scházeti k hostině, kterouž k oslavě toho veledůležitého dne dával v zasedací síni obecních starších na vlastní náklad purkmistr p. dr. Bělský. Viděti tu bylo četně zastoupeno kněžstvo, zejména kanovníky Průchu, Hrona, Ruffra, Štulce, Vinařického, preláta Zeidtera a j. Z předních osob civilních pp. hr. Thuna, veškerý sbor obecních a městské rady, až na některé německé členy (Herbst, Schmeykal, dr Raudnitz atd) p. Lefeuvra inžinýra anglického, dle jehož a systému se nový most stavěti bude, a jenž do Praby přijel, inžinyry Rustuna a Aundrewa, purkmistry Karlínského a Smíchovského, rady místodržitelské, hodnosty university ozdobené zlatými řetězy atd. Pozvané osoby vojenské nezúčastnily se, velitelové a důstojníci sborů městských se dostavili.
Když přišla řada na vino šampaňské a tudiž přípitků, povznesl pan purkmistr sklenku a slávu JJ. VV. císaři Františku Josefu I., jméno most ponese, a císařovně Elišce I a nadšené „Sláva“ a potom „Hoch“ rozléhalo se po všech síních Druhý přípitek pronesl náměstek purkmistrův p. Fr. Dittrich. J. Exe. hr. Belcredimu, kterýž čestnou památku po sobě zanechal v srdcích veškerého obyvatelstva a jenž zvolen jsa za ředitele vesla vládního snaží se, aby osudy Rakouska svedl do bezpečného přístavu k spokojenost všech národů.
Hr. Lataoský připíjel „na zdar!“ novému podniknutí třetího mostu.
Hr. Rothkirch: Praze.
Dr. Brauner bývalé slávě matičky Prahy.
Dr. Rieger J. V. císaři a králi Ferdinandovi.
Na to následovalo ještě nesčíslné množství toastů. Během hostiny došlo více psaní a telegramů z jednotlivých obci a korporací i od jednotlivců mezi nimiž též 5 z Moravy.
Večer bylo slavnostní představení v divadle českém.
Prostory divadelní byly slavnostně osvětleny a přeplněny, obecenstvo bylo většinou v slavnostním obleku. K představeni tomuto zvolena byla nová původní Česká zpěvohra „Templáři na Moravě“ s textem od K. Sabiny a s hudbou od mladého skladatele K. Šebora. — Obecenstvo přijalo zpěvohru velmi vlídně u skladatel byl po každém jednání několikráte bouřlivě volán. Téže pocty dostalo se také představovatelům hlavních úloh. Místo, kde Komtur slávu volá koruně české, bylo přijato bouřlivým potleskem.
Město bylo malými výminkami slavně osvětleno, ruch v něm nadobyčejný, aniž by kde pořádek byl rušen.