Tak, jak jde život a čas, i muzejní expozice zanikají a nové vznikají. Po rozsáhlých rekonstrukcích, například v Národním technickém muzeu v Praze expozice hodin už obnovena nebyla, stejně tak už není stálá expozice hodin a hodinek v muzeu v Olomouci. Tam se ale olomoucký orloj osamostatnil a od turistické sezóny tohoto roku je samostatná expozice přímo na radnici. Na významnou událost tohoto roku jsme si museli počkat na podzim, kdy byla 11.11.2011 v 11 hodin otevřena Expozice času ve Šternberku, v centru města v bývalém kulturním domě (www.expozicecasu.cz).
Muzeum hodin bylo ve městě už od šedesátých let minulého století a přirozeně souviselo se zdejší hodinářskou výrobou. Ta koncem století zanikla a muzeum také. Nezanikla ale myšlenka expozici hodin v nových podmínkách obnovit. S mnoha změnami v koncepci, s vícezdrojovým financováním, kdy se přidala i Evropa, vznikala asi deset let a nyní je zde, jako mýtický Fénix z popela, stálá expozice, která je v mnoha směrech unikátní.
Porovnání s mytologií není
zdaleka nadsázka,
nová Expozice času připomíná souvislosti, které si
v hektickém třetím tisíciletí už ani neuvědomujeme. Od Velkého třesku k
atomovým hodinám,
což je i motto tohoto projektu, které tato expozice výstižně vyjadřuje.
Čas
nejsou jen oběhy nebeských těles a přístroje, kterými se v dávných
dobách měřil a
dnes měří s přesností na miliontiny vteřiny, ale třeba i vývoj módy v
dobových souvislostech nebo zvonů, které také
mohou určovat čas.
Je
připomenuta i zvonohra z pražské Lorety, která už 267 let
hraje každou hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme tebe.
Takový hudební hit nemá a mít nebude žádná superstar z pop muzic. K
tomu
připomenutí lidské stopy na Měsíci, nebo dolmen ze Stonehenge, a máte
jistotu, že se při návštěvě i s celou rodinou
nudit nebudete.
Právě běžná rodina je cílová skupina, pro kterou je expozice určena. Vystavené artefakty jsou samozřejmě krásné na pohled, místy doplněné figurinami, skoro jako živými. To ale neznamená, že vstoupíte do Disneylandu, na to byli tvůrci expozice velice zkušení, i na zahraniční úrovni, a laciným efektům se zdárně vyhnuli. Možná nám, kteří jsme byli nedávno na exkurzi v německém Glashütte v hodinářské manufaktuře a muzeu, chybí větší využití interaktivní a audiovizuální prezentace. Ale buďme shovívaví, tam byly náklady něco kolem dvouset miliónů (v jiné měně, než kterou se platí v Čechách).
Na expozici se podílelo téměř sedmdesát institucí, organizací nebo jednotlivců z USA, Anglie, Německa, Itálie, Rakouska, Švýcarska nebo Irska a samozřejmě z tuzemska. Na tabuli je napsáno i Virtuální muzeum hodin, ale naše účast byla jen v závěrečné fázi a týkala se, jak je pochopitelné, oddílu o pražském orloji. Atmosféru expozice přibližují fotografie z prvního dne. Muzeu přejeme mnoho spokojených návštěvníků, samostatných i rodinných, a to nejen teď, když je expozice nová, ale i na věčné ... časy.
