Pražský nebo také Staroměstský orloj je jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických atrakcí historického centra Prahy. Jedná se o středověké hodiny s astrolábovým ciferníkem na jižní stěně věže Staroměstské radnice v Praze (GPS: 50 05 16.59 N, 14 25 14.489 E). Ačkoliv byl orloj v historii několikrát vážně poškozen, byl vždy opravován s cílem co nejvíce zachovat technickou, uměleckou i duchovní integritu. V současné době je patrně nejlépe zachovaným středověkým orlojem vůbec. Celý orloj, ukazatele, odbíjení, zvonění, pohyby apoštolů a sošek ovládá většinou původní kovaný stroj, jehož základ byl postaven v roce 1410 Mikulášem z Kadaně. Od velké opravy v roce 1866 je řízen rovněž mechanickým chronometrem Romualda Božka a Jana Holuba.
Orloji dominuje složitý ciferník konstruovaný jako astronomický astroláb konstruovaný průmětem ze severního pólu oblohy. Právě tento ciferník je nejčastěji
zobrazován jako jeden ze symbolů Prahy. Je často i v mnoha místech u
nás i ve světě kopírován. 
Sluneční rafije zakončená zlatou ručkou ukazuje na astronomickém ciferníku tři různé časy: běžný. dnes nazývaný občanský, staročeský. Nejstarší, dnes již nepoužívaný, je čas hodin nestejných, nazývaných hodiny babylónské (nebo pro jejich astrologický význam planetní). Babylonský čas se odečítá přibližně v místě, kde se nachází zlaté Slunce, přesněji řečeno v průsečíku sluneční rafije a ekliptiky na vějířovitě rozvinutých liniích. Doba od východu do západu Slunce byla rozdělena na 12 stejných dílů, jejichž délka se v průběhu roku mění od 40 do 80 minut. Současný běžný občanský čas rozděluje den na 2x12 stejně dlouhých hodin počínajících o půlnoci a v poledne. Na astronomickém ciferníku se nenastavuje letní čas. Symbol Slunce musí musí po celý rok ukazovat aktuální polohu Slunce. Čas se odečítá na římských číslicích ciferníku a v období letního času ukazuje o hodinu méně. Čas hodin staročeských (italských) rozděluje den také na 24 rovnoměrných hodin počítaných od západu Slunce. Odečítá se na vnějším natáčeném ciferníku - čtyřiadvacetníku. Zlatá hvězdička spojená s kruhem ekliptiky určuje čas hvězdný, počítaný od okamžiku průchodu jarního bodu na obloze místním poledníkem.
Zlaté Slunce udává momentální polohu Slunce na obloze i ve Zvěrokruhu, koule Měsíce pak ukazuje kromě polohy Měsíce na obloze a ve Zvěrokruhu také jeho polohu vzhledem ke Slunci, a tedy jeho fázi (viditelnou osvětlenou část).
Kalendářní ciferník vykoná jednu otáčku za rok. Jeho současná podoba je z roku 1866. Na obvodu ciferníku jsou vyznačeny dny v roce, jména světců, nedělní písmeno a slabika cisiojánu, části slov a vět, ze kterých se skládají verše pro zapamatování význačných svatých. J. Mánes vyzdobil ciferník výjevy z venkovského života, které symbolizují jednotlivé měsíce. Také netradičně zachytil sluneční znamení. Byla obava, že Mánesovo dílo bude vlivem počasí poškozeno, a tak bylo po 14 letech sejmuto a nahrazeno kopií.
Na orloji zaujme bohatá sochařská výzdoba. Ostění astrolábu je pravděpodobně dílem kamenické huti Petr Parléře, ostatní kamenická a sochařská výzdoba pochází z konce 15. století a je provedena ve stylu vladislavské gotiky.
Turisticky nejvděčnější je defilé 12 dřevěných soch apoštolů v horních okénkách orloje a pohyb horních dřevěných soch, jimiž je orloj vyzdoben a které např. připomínají pomíjivost lidského života (Smrtka) nebo představují nejhorší lidské hříchy a nejkrásnější ctnosti. Stroje orloje je uvedou do pohybu každou hodinu v době od 9 - 24 aktuálního sezónního času. Toto představení je zakončeno zakokrháním kohouta. Pak následuje odbíjení počtu hodin.
