Slova by před odlitím do bronzu měla být více vážena, aby bylo možné si jich vážit. Kdo byl autorem Pražského orloje je jen hypotéza. V osobě Mikuláše z Kadaně pravděpodobná v osobě Šindela velmi nepravděpodobná. Nepravděpodobná nikoliv pro vlastní osobu, ale pro slabé argumenty, které jí dokládají. Deska obsahuje i další nepřesnosti. Růže byla spíše přezdívka mistra Hanuše než jeho predikát. Gotická výzdoba pochází z delšího období, nejstarší části již z hutě Petra Parléře. Ani Josef Mánes nedokončil kalendárium v uváděném roce, ale až v roce příštím. Z textu jednoznačně nevyplývá, že “originál” kalendářní desky není prvním provedením kalendária. Trochu divně působí i to, že univerzitní Mistr Jan Ondřejův, řečený Šindel není uveden jako Mistr, kdežto orlojník ano.
Pojďme se po ní vydat. Současná literatura o Pražském orloji někdy předpokládá, že městský orlojník 15. století nemohl mít dostatečné astronomické vzdělání, a proto musel vycházet z návrhu univerzitního mistra. Tato představa neodpovídá skutečné podobě dobového vzdělávání. Astronomie — včetně praktického používání astrolábu — byla běžnou součástí církevního školství i univerzitní výuky. Současné pojetí „astronomie“ i „astrologie“ se liší od středověkého chápání. Ve 14.–15. století byla astronomická gramotnost — praktické výpočty, tabulky a práce s přístroji — důležitou součástí církevního i univerzitního vzdělávání.
Protože astroláb a jeho principy byly známé a vyučované, uměl tehdejší vzdělanec nebo řemeslník (s výukou či praxí) přenést stejné principy do mechanického ciferníku. Středověký „orlojník“ často prošel klášterní nebo městskou školou. Tedy měl základy kosmologie i kalendářní astronomie, která pro postavení stroje postačuje. Astronomie nebyla výsadou univerzit. V církevních školách byla přítomná prakticky všude. Znalosti nutné ke konstrukci orloje nebyly považovány za „tajné odborné vědění“. Byly součástí liturgické praxe.
Tyto informace potlačují základní argument hypotézy, že údajně orlojník nemohl mít teoretické znalosti astronomie. Naopak není nutné předpokládat, že konstrukce orloje tedy musela vzniknout výhradně jako univerzitní projekt pod vedením slovutného mistra — znalosti byly dostupné u mnoha žáků i mimo univerzitu a přenos dovednosti z klášterní / univerzitní výuky do městské praxe byl běžný. Pokračování ...
Dlouhou dobu byl mistr Hanuš "nezpochybnitelně" považován za výhradního autora orloje. Poprvé zmíněn v Táborského zprávě z roku 1570. Změna názoru na autorství přišla až v šedesátých letech minulého století. Předpokládá se jeho ztotožnění s historicky doložitelným významným mistrem hodinářem Janem Růže.
Věrohodnosti mistra Hanuše jako autora nepomáhá ani fakt, že Táborský ho s jistou neurčil. Při psaní své zprávy o orloji se "doptati nemohl". Zjistit autora se jistě Jan Táborský snažil, po něm i další badatelé. Není také vyloučeno, že pod uváděným mistrem Hanušem se skrývá několik různých osob. Balbín uvádí, že mistr Hanuš byl profesorem mathematiky a hvězdářství na universitě Pražské.
Pokud nahlédneme do nevydaného rukopisu K. J. Erbena (7), uvidíme, že v jednom místě autor cituje Řehoře Volného, který ve svém popsání markrabství Moravského, uvádí, že "otcem a mistrem orloje Pražského byl Anton Pohl, rodem Sasík, ale sídlem v Holomouci, týž, kterýž i pověstné hodiny Holomoucké v letech 1420 a 1422 udělal." Není asi známo, odkud Volný tuto informaci čerpá. K. J. Erben Pohla jako autora orloje zamítl poukazem na jeho značné stáří v roce 1490. Vročení Pražského orloje se posunulo na rok 1410. Podle zde uvedeného data Pražský a Olomoucký orloj dělí jen 10 let. Antonína Pohla tedy dokládají písemné prameny u kterých známe jak autory, tak dobu vzniku. Věrohodnost listinného pramene je minimálně stejná jako u ostatních autorů.
Není přímo uváděn jako možný autor či spoluautor. Doktor Macháček pouze konstatuje, že Universita Karlova, na níž se astronomii vyučovalo již krátce po jejím založení, mohla rovněž v době Křišťana z Prachatic splnit úlohu teoretického zdroje, z něhož by bylo možno čerpat potřebné astronomicko-matematické údaje. Souhlasím s tím že mohla, jako to mohlo být i zcela jinak.
Podle nedatovaného a neautorizovaného přípisku objeveného Zdeňkem Horským ve strahovském exempláři starého tisku Tadeáše Hájka z Hájku, vepsaného ovšem nejdříve sto padesát let po stavbě orloje, je mistr Šindel uváděn jako autor orloje. Je konkrétně vepsáno, že staré pražské hodiny „fabricavit et erexit“ tedy "zhotovil a vystavěl". Výraz fabrico, fabricare má jeden z významů i "kovati". Možná by se text dal přeložit i jako "vykoval a vystavěl" . Ať již použijeme jakýkoliv překlad, vychází nám, že spisek uvádí fyzicky konajícího autora.
Tento vpisek patrně nelze brát jako nesporný zdroj. Jeho předpokládaný vznik lze na základě rukopisu odhadnout do doby po roce 1566 (1). Úplně vyloučit nelze ani mnohem pozdější vepsání. Nesporné je tedy pouze to, že neznámý pisatel si to myslel, nebo o tom chtěl přesvědčit nás.
Věrohodnosti také nepomáhá, že se zdá, že před stavbou orloje pobýval šindel ve Vídni.
Důležitou informaci o autorství a datování Pražského orloje objevil Dr. Stanislav Macháček v roce 1962 (5). Při bádání v do té doby neznámém rukopise v archivu hlavního města Prahy upozornil na opis listu purkmistra a rady Starého Města Prahy v orlojnické knize vykoupené archivem Města ze soukromých rukou. List má být z 9. 10. 1410 (originál psaný německy se bohužel nezachoval) a uvádí, že "astrolabium" udělal již roku 1410 Mikuláš z Kadaně. List obsahuje nové informace o odměně, kterou za práci dostal jakož i popis, jak orloj vypadal a co ukazoval. V roce 1410 se listě píše o Mikuláši z Kadaně jako o slovutném mistrovi a přísežném mistrovi orloje, který pro obec zhotovil astrolábium.
Formulace: "dotčený mistr Mikuláš vedle svého mistrovství a smyslu přirozeného" zhruba říká, že stavba orloje byla nejen mistrovství rukou, ale i ducha. List neuvádí žádného spolupracovníka, či rádce, který by také dostal zaplaceno.
Ani tento listinný pramen nelze považovat za bezvýhradně spolehlivý. Jedná se pouze o opis, takže nelze ověřovat pravost původní listiny po fyzické stránce. Na druhé straně pojednává o finančních otázkách, které bývaly zaznamenávány s největší pečlivostí. To mě vede k přesvědčení, že jde o nejvěrohodněji prokázaného autora. Nicméně listina obsahuje i některé informace dosud nevysvětlené.
Macháčkův objev Mikuláše z
Kadaně a Horského objev vpisku o Šindelovi, tedy dvou různých uváděných
autorů, uzavřeli Zdeněk Horský a Emanuel Procházka (1)
většinově přijímanou hypotézou,
že orloj sestrojil v
roce 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně na základě propočtů astronoma Jana
Šindela.
Hypotéza o stavbě
orloje na základě cizích propočtů tak
umožnila považovat oba prameny za správné. Hypotéza
o dělbě práce mezi hodinářem a "astronomem" se těší značné
popularitě. Je základem dnes většinově uváděné informace.
Patřím k lidem, kteří se spíše přiklánějí k názoru, že orloj vytvořil samostatně Mikuláš z Kadaně. Hypotéza o dělbě práce k pochybnostem o jednotlivých pramenech přidává pochybnost novou. Naznačená spolupráce není doložena žádným písemným pramenem. Všechny prameny ohledně Pražského orloje mluví o samotně pracujícím tvůrci, ať je myšlen Hanuš, Pohl, Šindel nebo Mikuláš. Autoři hypotézy se sice odvolávají na podobné dvojice tvůrců u jiných orlojů, zároveň však uvádějí, že se zpravidla písemně uchovalo jméno jen jedné osoby. "Nutné dvojice" tedy doloženy nejsou.
Autoři při argumentaci zásadně změnili výklad vpisku! Tvrdí, že jeho pisatel nutně chybuje, a přesto na něm staví svou interpretaci. Od původní formulace „zhotovil (vykoval?) a vystavěl“ přešli k volnějšímu „na základě propočtů“. Tím nahradili uváděnou fyzickou roli Šindela rolí duchovní.
Máme tedy vpisek, o jehož autorovi ani dataci nic nevíme, tvrdíme, že se v něm pisatel mýlil, následně ho přeformulujeme — a přesto ho považujeme za věrohodný pramen. To je stanovisko přinejmenším zaujaté.
Postupně pak dochází k dalšímu posunu významu. Místo formulace „na základě propočtů“ se začne objevovat „dle propočtů“. Tato zdánlivá nuance mění Šindelovu roli z pasivní na aktivní a vyústí v názor, že Šindel vytvořil plán orloje, jeho matematický model, případně byl jeho duchovním otcem — opět bez jediného písemného dokladu.
Tím je popřena písemně deklarovaná role mistra Mikuláše, který měl orloj udělat.
Pojem "matematický model" je ve středověku neuchopitelný. Bohužel konkrétní obsah nemá ani dnes. Věrohodnosti hypotézy by přispělo, kdyby bylo naznačeno, co mohl matematický model obsahovat, co bylo to, co orlojník jistě nemohl znáti. Doc. Šolcová popisuje (9), že Šindel patří mezi ty, kdo by návrh orloje, respektive jeho "matematický model" zvládli. To ale samo o sobě nepostačuje k určení autorství. Nelze jej označit za pravděpodobného autora, pokud „pravděpodobný“ chápeme jako „podložený většinou dostupných pramenů“.
Hypotéza je prakticky založena na popírání schopnosti orlojníka. Tuto pochybnost jiní autoři nesdílejí. Zikmund Wintr například považuje orlojníka v 14. a 15. století dokonce "bezpochyby" za člověka seznámeného s astronomií. Nelze argumentovat neschopností některých pozdějších správců orloje. Žádný z nich nebyl královským orlojníkem.
Jeden z problémů práce Horský-Procházka je, že se nezabývá osobností a schopnostmi orlojníka či "potulného mechanika" ve 14. a 15. století, nezabývá se ani otázkou tehdejšího rozšíření astronomických znalostí. Místo výzkumu na toto téma tvrdí: "Konstrukce astrolábu pro zeměpisnou polohu Prahy se zavedením nové projekce a propočet zubů kol, která vedla pohyb Slunce, Měsíce a ekliptiky, vyžadovala dobré znalosti astronomie, které se nedají předpokládat u běžného hodináře." Nevím koho míní "běžným hodinářem". Královského hodináře a přísežného mistra orloje bych běžným hodinářem nenazýval a postačující znalosti naopak předpokládal. Navíc ciferník Pražského orloje nedosahuje přesnosti, kterou by bylo nutné od univerzitního mistra očekávat.
S uvedenými věcnými argumenty lze s úspěchem polemizovat. Lze dokázat, že konstrukce stroje orloje nezávisí na lokalitě. Stroj může být prakticky stejný pro italský typ orloje, či pro orloj s libovolným astrolábem. Na lokalitě nezávisí ani hlavní kružnice astrolábu, jsou stejně rozvržené pro promítání ze severního i z jižního pólu. Projekce ze severního pólu byla na orlojích té doby běžně používaná. Na lokalitě a projekci závisí pouze křivka obzoru, kterou lze nakreslit podle celkem jednoduchého středověkého návodu, případně najít empiricky. Že jde o kružnici nevěděl asi ani Erben (uvádí křivici obzoru) či Brožek.
Výpočet převodů hodinového stroje také orlojník zvládne. Převodové poměry astrolábu jsou i podle publikace Horský - Procházka v té době běžně používané. Nejsou nijak překvapivé. Není potřeba mimořádných astronomických znalostí. Postačí znalost "kalendářní astronomie". Počty zubů lze snadno odvodit na základě počtů dnů v roce a počtu dnů oběhu Měsíce. (Viz. Zuby kol astrolábu.)
Většina argumentů uváděných v hypotéze tedy neplatí. Je nutné zohlednit i další aspekty. Pražský orloj nebyl ojedinělou stavbou, ale měl velmi podobně stavěnou sérii předchůdců. Je třeba lépe vyjasnit možnost migrace odborníků - "potulných mechaniků".
Aktivní jednorázovou spolupráci mistra Šindela při stavbě Pražského orloje nelze vyloučit. Nelze jí však považovat ani za prokázanou ani za příliš pravděpodobnou. Není možné mistra Šindela nadále bezvýhradně označovat za duchovního otce orloje, či za tvůrce matematického modelu a zcela odmítat možnost samostatného vytvoření orlojníkem. Naopak je vhodné propagovat hypotézu, že za Pražský orloj je odpovědný Mikuláš z Kadaně.
Text: Petr Král
PS.Literatura:
Uvažujíce o "nutném vlivu Univerzity Karlovi", neměli bychom opomenout významnou osobu a pozdějšího jejího rektora, totiž Jeho proboštskou milost Jan Papouška ze Soběslavi. Narodil se koncem 14. století a patřil mezi nejvýznamnější české osobnosti v 15. století. Působil jako pedagog a vzdělanec, spisovatel a aktivní činitel duchovního klimatu doby. Byl filozofem, teologem, kazatelem, matematikem a obráncem katolické víry. Jeho kázání navštěvoval i císař Zikmund. Jan Papoušek ze Soběslavi byl i přítelem Aeneáše Sylvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II.
Jako
autora
orloje ho sice neuvádí žádný dokument.
Kdyby se však dobře
hledalo, možná by se našlo v tom či onom rukopise dopsání, že na orloji seděl papoušek.
Obratným výkladem bychom pak došli k
závěru, že slovo "seděl" je jistě míněno
obrazně a znamená, že Mistr Papoušek nad orlojem dlouze
přemýšlel. Indície svědčící o jeho účasti na stavbě orloje jsou téměř
totožné, jako u Mistra Šindela. Lze ho proto nazvat nejen duchovním
otcem orloje, ale i jeho duchovním dědem?