Den je od nepaměti chápán jako jeden "oběh
Slunce kolem Země", nebo, chcete-li, jedna otáčka Země kolem své osy a
ještě kousek pro natočení k posunutému Slunci. (
Země vykonala za den kus své dráhy kolem Slunce a Slunce se tak zdánlivě
posunulo asi o 4 minuty.) Délka dne je tedy celkem jasná.
Složitější je otázka, kdy den začíná, kdy bude jeho první hodina. Zdálo by se logické, že nový den začíná východem Slunce.
Tak v minulosti počítali například planetní hodiny. ( I
když podle jistého moudrého rabína nezačíná den tehdy, když na dálku rozpoznáš
ovci od psa, ale když hledíš do tváře nějakého člověka a spatříš v ní
svého bratra nebo sestru. Až do této chvíle je u nás noc.“ ) 
Stejně logické ovšem je, že západem Slunce den končí, a tedy začíná nový. Tak v minulosti počítali. Určování začátku dne podle východu či západu Slunce má jistou nevýhodu. Na rovníku sice Slunce vychází i zapadá (přibližně) stále ve stejnou dobu, ale směrem k pólům se značně zvětšuje závislost na ročním období. Můžete to sledovat například na modelu na stránce o stereografické projekci. Proto se přecházelo nařízením císaře Ferdinanda I na čas německý, který počátek dne stanovil na půlnoc na základě kulminace Slunce v poledne. Kulminace Slunce je časově daleko méně proměnný okamžik než jeho východ či západ. Navíc je poledne na celém poledníku ve stejnou dobu. Amatérsky se však zjišťuje poněkud hůře.;
Tím se dostáváme k malé záhadě, kdy je první
hodina českého času. Ve veškeré nám známé literatuře je ztotožňován staročeský a italský čas,
jako čas rovnoměrně dělící den na 24 hodin s počátkem v okamžiku západu
Slunce.
Takovýto čas
ukazuje i Pražský orloj na čtyřiadvacetníku. Na desce
astrolábu jsou nakresleny zcela jiné časové údaje a to čáry
planetních hodin, kdy den byl rozdělen na 12 hodin od východu do
západu Slunce. Protože délka takto definovaného světlého dne se v
průběhu roku mění, jsou i hodiny různě dlouhé. Hodinové čáry tvoří
rozvíjející se vějíř.
Na některých starých rytinách jsou ovšem zakresleny čáry jiné. Obvykle se
soudí, že malíř či rytec ciferníku dostatečně nerozuměl a nakreslil ho
zpaměti a špatně. Je to sice velice pravděpodobné, ale drobný červíček
pochybnosti hlodá. Tvar čar zatočených jedním směrem není totiž
zcela nesmyslný. Odpovídá rovnoměrnému rozdělení dne na 24 hodin
počítáno od východu Slunce.
Musíme ovšem
odhlédnout od skutečnosti, že
na rytině není správný počet čar a jsou na ní evidentně další
nepřesnosti ... (A to jsou vyobrazení ještě méně
věrohodná viz poprava na Staroměstském náměstí roku 1621.
U tohoto díla se nebudeme snažit dopátrat skrytého
významu.)
Červíček pochybnosti spočívá v tom, zda někdy přeci jen nebyly používány ciferníky českého času počítaného od východu Slunce. Velké objevy často spočívají v poznámce u nějakého rukopisu. Obraťme se proto také na orlojní knihu a věnujme pozornost poznámce na stránce 73. (dikitalizováno a online zde) Stránky popisují vytvoření astrolábia mimo jiné jako pomůcky pro převod českého a německého času. Je možné si představit, že malíř podobnou konstrukci viděl a mimoděk ji přenesl na ciferník orloje. Nebo se opravdu někdy počítal český čas od východu Slunce ???
Stránka 72-73 obsahuje následující text:
První odstavec z předchozích stránek dokončuje konstrukci hodinových čar českých hodin. Čáry vznikají otáčením pravého oblouku kružnice horizontu o úhel 15°, tedy o jednu hodinu. Čtenář může podle první poznámky kreslit i pod horizontem a získat tak i noční hodiny.;
Je docela zábavné i poučné, opravdu si astrolabium podle tohoto návodu udělat. Dokonce stačí vytisknout jednotlivé obrázky z orlojní knihy, vystřihnout, prošít nití a trochu si zaexperimentovat. Jen je potřeba dbát na stejné měřítko.
Pokud čtenář chce udělat i české hodiny počítané od východu Slunce, stačí nakreslit hodinové čáry křížem proti již nakresleným. Tedy čáry vzniklé otáčením levého kruhového oblouku. Pro představu jsme konstrukci z orlojní knihy otočili a částečně vymazali značení. Představa hodinových čar počítaných od východu Slunce je snad zřejmá. Shoda s rytinou představující údajně orloj roku 1793 je také zřejmá. Byly takové hodiny??
Na to, že hodiny ukazující český čas počítaný od východu
Slunce opravdu existovaly, nás upozornil pražský orlojník Petr Skála.
Jedná se o kabinetní orloj za 70. let 16. století zhotovený
pro habsburský dvůr.
Tento orloj vycházel z Pražského orloje, ale má jisté odlišnosti. V Kunshistorisches Muzeum Vídeň bychom například mohli obdivovat astronomický ciferník stejného typu jako na Pražském orloji, ovšem se zakreslením i nočních babylonských respektive planetních hodin. O starším typu převodu pro otáčení Měsíce jsme již psali na stránce o původním řešení fází.
Nyní si všimněme unikátních tří ciferníků kolem astrolábu. Nejvzdálenější ciferník je, na rozdíl od Pražského orloje, ciferník německého času. Pokud by orloj byl nařízen na SEČ (bez letního času) odpovídal by časový údaj běžnému občanskému času. Teprve pod ním je ciferník (staro)českého času počítaného od západu Slunce, natáčený obdobně jako v Praze. Podstatný rozdíl je v tom, že oblast dne a noci je na ciferníku barevně odlišena. Nastavení na fotografii by odpovídalo cca listopadu, což zcela nekoresponduje se sluneční rafií na ekliptice, která odpovídá spíše konci října. To ovšem může být tím, že tento orloj není běžně v chodu.
Dále pod ním je další ciferník rozdělený na 24 hodin natočený tak, že počátek označený jako 24 hodina je proti přibližně sedmé německé hodině. Tento ciferník je tedy opět natáčený ciferník českého času, ale tentokráte s počátkem při východu Slunce. Vzájemné postavení obou ciferníků vcelku odpovídá.
Tím nám vlastně orloj dává odpověď na otázku, zda se používalo měření času od východu Slunce.