naspis

Novinky


Mapa


Kontakt


Vyhledávání



Péče o památky Prahy



Český spolek horologický


TOPlist

Valid XHTML 1.0 Transitional

Karel Jaromír Erben
  Zpráva o starobylém orloji
  na radnici Starého města Pražského

titulní strana rukopisu

Dosud nevydaný a nepodepsaný rukopis 3412 uložený v Archívu hlavního města Prahy pod názvem „Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského“ pochází patrně z roku 1866. Na vročení usuzujeme na základě uváděných příkladů nastavení orloje. Dokument je vlastně druhým českým podrobným rukopisem o Pražském orloji. Přisuzován je K. J. Erbenovi, což možná trochu překvapuje. Předpokládaný autor je dnes znám především jako spisovatel, který se zajímal l lidovou slovesnost na jejímž základě vznikla jeho básnická sbírka Kytice i pohádky. To však byl jen jeden, i když stěžejní, okruh jeho zájmů. Měl právnické vzdělání, působil také jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 působil jako archivář města Prahy. Byl pomocníkem F. Palackého a svou prací ediční (například Husovy spisy, Komenského Labyrint světa a ráj srdce) a výzkumem dalších archivních materiálů vytvářel základ pro další historické práce. Na základe těchto skutečností nás již nezarazí, že věnéval pozornost i orloji. Napsal o něm spis nepříliš rozsáhlý, ale co se týče obsahu tak „hutný“, že se k němu vraceli i pozdější autoři.

O existenci rukopisu se zmiňuje jak Rosický, tak Horský. Ten ovšem s upozorněním  na nedostupnost rukopisu. Dlouho se zdálo, že rukopis je ztracen a zůstane jen zprostředkovanou informací. Znovuobjevit se ho podařilo panu Vladimíru Skálovi asi v roce 2010. Rukopis pokládáme za natolik zajímavý, že jeho přepis s minimálními editorskými poznámkami nabízíme ke stažení. Zde uvádíme krátkou rešerši.

Formálně je rukopis rozdělen na 3 části: Část historická, Popsání strany zevnější a Popsání vnitřních ústrojí a na samostatné popsání Mánesovy kalendářní desky a znění cosiojánu.

Při čtení zaujme, jak je text prodchnut vlastenectvím a obdivem k dílu předků. Svědčí i o  podrobných znalostech autora z oblasti nebeské mechaniky i hodinářství, byť ne všechny informace jsou správné. Text však také naznačuje dobovou snahu dodatečně vylepšovat památky, což je snaha poněkud sporná. Celkový názor autora na modernizaci památky vystihují následující tři věty.

„Nyní však, když to dílo, jež po několik století bylo takřka mrtvé, mělo býti opraveno tak, aby zas ožilo a dále konalo služby své, vyskytla se ještě jedna příčina ku pravému jeho posouzení, totiž ta, aby vyhovělo také požadavkům časů nynějších. Toho bylo zvláště proto potřebí, že se při bedlivém prozkoumání jeho ohledalo, že tu neběží o pouhou správku stářím pokaženého stroje, nýbrž o skutečné dokonání díla, ježto prvé nikdy nebylo dokonáno a které se svou velkolepou myšlénkou, ale také i ve vší nedokonalosti technické času svého došlo nás, aby bylo ku konci svému přivedeno, a protož musilo se při nastávajícím obnovení těch hodin především hleděti k tomu, aby pro zachování starobylého jich rázu podrželo se původních částí vnitřního i zevnějšího jich ústrojí vše, co se může podržeti, i aby to dílo umělecké budoucně též služby konalo, jakož bylo v úmyslu tvůrcově; aby části nové, které se starými mají spojeny býti, ve vší bedlivosti byly provedeny, i aby konečně to dílo, až bude hotovo, podle možnosti před všelikou škodou bylo ochráněno a tak zachováno, aby bez přerušení po mnohá léta konati mohlo služby své. A podle toho napřed ustanoveného pravidla zachovali se svědomitě mužové praktičtí, jimž tato práce byla svěřena, i provedli velmi zdařile úlohu svou.“

Naznačená vylepšení při opravě v letech 1865-66 byla celkem citlivě provedena. Udivuje pouze to, že staré řešení nebylo nikde uloženo. V žádném muzeu bohužel nenajdeme například původní vřetenový krokový mechanismus.


Část historická

Historická část rukopisu nepřináší žádná velká překvapení. Při čtení nás možná napadne, že jsme ho už někde četli. Je to tím, že pozdější autoři z něho, často doslovně, převzali značné úseky. To platí zejména o knize Rosického. I to je důvod, proč si přečíst originál.

Erben vychází ze znalosti archivních textů předchozích autorů (Táborský, Balbín, Strnad). Dobu vzniku orloje klade Erben do roku 1490 a ve shodě s Táborským určuje jako autora orloje mistra Hanuše. Datování vidí také ve shodě s vnější podobou orloje. Píše: "Co se pak dotýče roku, do kterého Táborský původ a počátek těch hodin pokládá, shoduje se dokonale s časem, z něhož pochází krásná práce kamenická bujného slohu gotického, která zevnější stranu jich ozdobuje." Připomeňme jen, že opis listu purkmistra z roku 1410 uvádějící jako autora Mikuláše z Kadaně nebyl tehdy znám a asi se nevěnovala dostatečná pozornost ani Parléřovským prvkům sochařské výzdoby.

Poměrně velký prostor v této části je věnován tehdy aktuálním problémům přestavby vrcholící v letech 1865-66. Úryvek z textu popisující události kolem roku 1848 ukáže na problematiku a atmosféru té doby.

„Již na počátku nynějšího století orloj Staroměstský opět nekonal služby své. A poněvadž tehdejší c. kr. magistrát sebrán byl největším dílem z cizích úředníkův, kteří jdouce hlavně po svém chlebě, jak o vědu a umění vůbec tak i zachování starobylých památek tohoto hlavního města zvláště měli péče málo; a také že ku každému obecnímu vydání, které převyšovalo 5 zl. potřebí bylo předcházejícího svolení c. kr. vlády zemské, jak k takovým dle tehdejšího byrokratického zdání neužitečným ano zbytečným věcem nesnadno bylo dobýti, proto zůstaven jest orloj staročeský téměř po celého půl století svému osudu. Teprve léta 1848, když měšťanstvo Pražské zase dosáhlo toho, aby jmění své obecní bez vyššího poručníkování samo sobě mohlo spravovati, nalezli se mezi ním opět mužové, kteří obrátili zření své k této někdy slavné, a nyní opovržené památce staročeského umění a vědění, aby obnovena a na časy budoucí zachována byla. Jeden v té příčině z nejhorlivějších i nejzasloužilejších mužů byl Pražský hodinář a tehdejší radní městský pan Ludvík Hainz, jehož přičiněním léta 1848 alespoň strana zevnější poněkud opravena jest. Ale skutečná důkladná i trvalá obnova těch hodin, která za bedlivějšího řízení snad ani po celé století žádné nákladnější správky vyhledávati nebude, vykonána jest teprve v letech 1865-66.“

Přestavba byla doprovázena ostrou výměnou názorů i realizačními chybami. Je jistě zajímavé porovnat údaje uváděné K. J. Erbenem s jinými autory té doby, zejména s tehdejším předsedou zvláštního odboru na opravu orloje, profesorem Böhmem.


Popsání strany zevnější.

V této části se popisuje pouze vzhled a funkce astronomického ciferníku. Vizuální podoba celého orloje není v celém rukopise zmíněna. Zatímco si dovedeme představit archiváře jako průvodce historií, další části nás tématem trochu překvapí. K. J. Erben popisuje i konstrukci linií astrolábu. Z textu je bohužel vidět, že správnou konstrukci neznal a přistoupil k tomu poněkud tvůrčím způsobem a to pravděpodobně s využitím stávajícího stavu. „Vhodně“ zvolil parametr, který nelze volit, protože souvisí se sklonem zemské osy. Možná proto popisuje křivici obzoru a stanovuje ji empiricky. Nutno však poznamenat, že i přesto, že Erbenova konstrukce nebyla správná, dopadla by realizace podle ní lépe než skutečná rekonstrukce orloje za řízení odborem vedeným prof. Böhmem. Je tedy otázka, zda správnou konstrukci znal alespoň někdo ze zmíněné komise. Podrobněji jsme tuto skutečnost rozebírali  v části o stereografké projekci.

Další text vychází z toho, že „Hlavní úkol vědy hvězdářské jest, aby vyhledala zákony, dle kterých tělesa nebeská na svých zavřitých drahách se pohybují, i aby naleznouc ty zákony, vyslovila je čísly." Zde Erben projevuje dobré znalosti základů astronomie. Podrobně vysvětluje střední doby oběhů, rozdíl mezi hvězdným dnem a dnem slunečným apod. Při tom používá velmi půvabná slova jako je sluník (ekliptika), křivice (křivka), cifrák (ciferník), měna (fáze Měsíce), jednostejný (rovnoměrný), odklona (deklinace) atd. Někdy i nečekaný verš se vloudí: "...když jedna rafie, zas druhou zakryje ....".

V úryvku o nerovnoměrných hodinách můžete dobový jazyk dobře posoudit. „Nerovní musili ovšem ti dílcové býti v rozličných časech ročních, protože jsou vždy částí dvanáctou oblouku denního, jejž slunce vykonává, tento pak oblouk není po celý rok jednostejný, nýbrž časy ročními se mění. Jen jedna stálina byla mezi těmi dílci, totiž ta, že šestá hodina babylonská vždy připadala v pravé poledne; ....

I ačkoli se tyto přirozené hodiny ku potřebám obecného života za míru časovou nehodí, nechtěli jich předce pominouti předkové naši, ale užili jich k účelům astrologickým čili hvězdosloveckým, a proto také nad kruhem hodinovým na zdi přidělána byla zároveň deska hodin planetních. Když posléze radnici přestavovali, nevidělo se jim toho potřebí, aby hověli středověkému blouznění, a nedali té desky hodin planetních obnoviti. Není také v úmyslu spisku tohoto, aby se všecko vyříkalo, co bývalo a čeho již sešlo; nýbrž jen tolik budiž uvedeno, kolik třeba; aby se porozumělo tomu, co jest.“

K. J. Erben zde pro planetní hodiny také používá název „babylonské hodiny“, což poněkud mate. Zejména u zahraničních autorů má termín babylonské hodiny jiný význam a nedoporučujeme ho nadále používat a zůstat u názvu planetní nebo nestejné hodiny. V jiném případě bychom doporučili používat název „hodiny české“ místo „staročeské“.

Co a jak lze na astronomickém ciferníku orloj odečíst, autor shrnuje v tato „krátká slova“:

Když nyní již hodiny jdou dobře, můžeme na desce hodinové každého času poznati věci tyto:
    1. Podle toho, kde stojí číslo 24 na kruhu hodin českých, znamenán čas, kdy slunce zapadá.
    2. Ručička na rafii slunečné ukazuje na číslech římských střední čas slunečný, a na číslech gotických hodinu českou.
    3. Rafie s hvězdičkou na kruhu zvířetníkovém ukazuje na číslech římských čas hvězdný.
    4. Podoba slunečná ukazuje na zakřivených pozlacených pruzích ježto čísly arabskými poznamenána jsou, kolikátá jest hodiny přirozená čili babylonská.
    5. Položení kruhu zvířetníkového zvěstuje, kterých 6 znamení zvířetníkových stojí nad obzorem.
    6. Podoba slunečná ukazuje v kruhu zvířetníkovém:
        a) kterak od  strany slunečné přibývá i ubývá;
        b) jak veliký jest denní oblouk slunečný;
        c) kde slunce ve sluníku jest 
        d) na pozlacených křivicích desky hodinné ukazuje hodinu, kdy vychází a kdy zapadá.
    7. Koule měsícová ukazuje místo, kde měsíc ve znameních zvířetníkových se nalézá, a při tom oznamuje:
        a) na křivicích desky hodinné, kdy asi vychází a zapadá;
        b) kterou má odklonu sám o sobě, a kterou k odkloně slunečné;
        c) čas oběhu jeho tropického čili meziobratníkového znameními kruhu zvířetníkového;
        d) čas synodického oběhu jeho tím, kterak stojí k podobě slunečné, a přitom zároveň také tím, kterou má světlost.


Popsání vnitřních ústrojí

Tato část obsahuje veškeré výpočty převodových poměrů jednotlivých kol v závislosti na astronomických hodnotách. Vyčísluje dokonce velikost chyb způsobených celočíselným poměrem zubů kol. Obsahuje poměrně podrobný popis mechanismu, který se odvolává na několik výkresů, které se však nezachovaly. Uvádí i doporučení orlojníkovi, co a kdy nastavovat. Krátce řečeno, nemá se za běžného provozu nastavovat nic, neboť během let se tu a tam orloj z libovolných důvodů zastaví, a pak se všechna nastavení obnoví. V běžném provozu jde orloj dostatečně přesně i díky řídícímu chronometru a vloženým upřesňovacím soukolím. ´

Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici

Součástí textu měl asi být i „ Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici“, který jako jediná část vyšel tiskem Hynka Fukse a nákladem obecním v roce 1866. Ani tento tisk neuváděl autora. Knížečka popisuje Mánesovo kalendárium Pražského orloje po jednotlivých měsících a také úplné znění cisiojánu, tedy „rýmů staročeských kalendářních z druhé polovice XVI. věku“.

Ostatním částem Pražského orloje, odbíjení staročeských hodin, existenci a pohybu soch a apoštolů se Erbenův text věnuje pouze kratinkým posledním odstavcem. Možná i odkaz na neexistující či nezachovaný  obrázek bicího stroje nasvědčuje, že celý text nebyl dokončen. To vysvětluje i drobné chyby například ve jménu Mánesa, které by byly jistě opraveny. Neautorizovanou publikací tohoto textu snad nezpůsobíme poškození jména autora. Text rozhodně doporučujeme k přečtení. Je to jistě velmi autentická výpověď o historii orloje a zejména o velké opravě v letech 1865-66.

Celý text v PDF: Erben, Karel Jaromír: Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského, 1867, rukopis 3412, Archiv hl.m.Prahy.

Text: Karel Jaromír Erben a Petr Král


Telefon: 603 502 735, email: info (kyselá; ryba) orloj . eu