Místo vlastního textu o muži, který byl dlouho pokládán za autora orloje, dejme raději slovo J. Smolíkovi a jeho dílu "Mathematikové v Čechách od založení university Pražské do r. 1620" sepsanému v roce 1864. Jeho vidění mistra Hanuše bude daleko autentičtější než naše. V závěru si dovolíme pouze několik poznámek a jistou grafickou úpravu.
Text převzat za laskavého svolení autorů z webu archeoastronomické otazníky.
My Čechové vážíme si vždy pravých učenců - leč jsou-li snad naši krajané" - napsal doktor Jakub Dobřenský v předmluvě k spisu učitele svého Marka Markova1), a zdá se mi, že jeden z četných dokladů na výrok ten jest mistr Hanuš, zhotovitel orloje Pražského. Jak vyhlášen, pro mistrovství své obdivován, a svého času co "unicum" po celé téměř Evropě znám byl orloj tento, tak od potomků neuznán, nedoceněn a po šedesáti už rocích zapomenut byl učený, důmyslný tvůrce jeho; podle onoho výroku Dobřenského nasvědčuje už ono brzké zapomenutí u svých krajanů tomu, že mistr Hanuš byl Čech, třeba ani jméno jeho toho důkazem nebylo.
Staří Letopiscové Čeští, děkanové university Pražské2), Prokop Lupáč, Adam z Veleslavína aj. zaznamenali pro paměť potomkům svým tak mnohé, často nepatrné věci, žádné zatmění, žádný nahodilý úkaz na nebi, žádné větší hromo- a krupobití, ano žádný prudší liják jim neušel, aby si jeho až na hodinu zapsali - avšak o tom, kým a kdy zhotoveno bylo dílo o pokroku v naší milé vlasti i co do vědomostí hvězdářských i co do strojnictví nad jiné svědčící, o tom bys marně u nich i nejmenší poznámky hledal. Jaká asi byla toho opomenutí příčina? Snad času toho neznal obecný lid orloje onoho - nerozuměje mu - oceniti? Možná! neboť "neukazoval orloj ten," abych použil Balbínových výrazů3), "umělých tatrmanů a bezvýznamných hříček pro děti, zde netančila smrt a staré baby, zde nehráli bůžkové na housle, trubičky a cimbálky, zde nevycházeli panáčkové a panenky; nýbrž pozoruje bedlivě orloj ten měl i mudřec i mathematik dosti látky pro bádavého duch svého."
Dle mého soudu není opomenutí toho příčina jiná, nežli mistrovství orloje samo. Neboť z počátku byl tento právě pro novotu a důkladnost svou vůbec znám, každý o něm a mistru jeho věděl, každý se jim obdivoval a nepochybně i chválu jejich všude pronášel - nač by se to bývalo ještě zvláště zaznamenávalo? Potomstvu zůstal arciť jen orloj a jeho mistrovství, avšak tvůrce jeho zemřev brzy byl zapomenut, neboť už důkladný Jan Táborský4), později správce toho orloje, nevěděl r. 1552 a nikde nemohl se více dověděti, nežli že orloj ten zhotovil okolo r. 1490 jakýsi mistr Hanuš, a že pomocníkem a později nástupcem jeho ve správě byl mistr Jakub, kteří ročně za spravování ho dostávali od rady Staroměstské po 1 kopě grošů. Spis Táborského podal Balbín ve výtahu5), však přidal v tomto, že mistr Hanuš byl profesorem mathematiky a hvězdářství na universitě Pražské, a všichni, kteří o pražském orloji psali, řídíce se téměř vesměs Balbínem, jehož "Miscellanea" jim ovšem přístupnější byly nežli rukopis Táborského, uvádějí totéž. Přídavek tento Balbínův, ač jest přimyšlený, byl by sice možný, jest však z několika příčin k víře nepodobný. Neboť Hanuš mohl na universitě Pražské (nebo i jinde) slyšeti čtení o mathematice a hvězdářství, kterých věd mu k zhotovení orloje nutně zapotřebí bylo, a dosáhl snad i hodnosti mistra in artibus (neznamená-li slovo "mistr" u Hanuše tolik co "umělec"), avšak nikterak z toho ještě plyne, že by sám byl hvězdářství vyučoval; ano naopak známo jest z předešlého, že toho času nebylo postavení profesora na universitě skvělé, a že mnozí větším dílem bystré hlavy tehdá jiného, méně čestného sice, ale výnosnějšího zaměstnání vyhledávali. Dále mám za to, že by Táborský, který r. 1519 sám na universitě hvězdářství slyšel, o tomto znamenitém profesoru se byl něčeho dověděl, čehož by byl zajisté ve spisu svém, až pří liž svědomitě sepsaném, poznamenati neopominul. A konečně pochybuju, že by se v památkách university Pražské ani den jeho úmrtí nebyl zaznamenal, kdyby byl mistr Hanuš na téže universitě profesorem býval. Přídavek onen Balbínův nemá tedy - dle mého soudu - žádného základu, kdyby však i přes to všecko pravdivý byl, sotva bychom se něčeho bližšího o mistru Hanušovi dověděli, neboť okolo roku 1490 bylo na fakultě artistické několik mistrů Hanušů (Janů), jelikož však neudává Táborský ani jeho příjmení ani jeho rodiště, nelze z těchto Hanušů na pravého uhoditi.
Orloj Pražský není jako jiný orloj, ale jest všem učeným lidem a zvlášť astronomům divný a vzácný, a neurčeným nesrozumitelný, tak že kdo v umění hvězdářském nic nezná, žádný ten bez ukázání zvlášť ve sférách7) jemu vyrozuměti nemůže, neb na kolik hodin ruka ukazuje; anobrž astronomům, ač toho napřed mají, ne všudy srozumitelný jest, leč by jim tajnosti jeho ukázány byly ... Orloj ten jest rozprávky a chvály hoden, neb nevím a nedržím, aby mohli nad něj mistrnější a divnější orlojové kde v kterých končinách světa nalezeni býti, ale dosti by bylo, aby alespoň jeden jemu rovný nalezen byl8) Orloj tento tak divný a tak znamenitý jest, že já divě se jemu mnohokráte jsem říkal, že jest nebeský orloj, a ne bez příčiny, ale z příčiny přirovnání k běhu nebeskému, neb jest k němu tak přirovnán, že jak slunce na nebi buďto cursu violente seu rapto, během prudkým, totiž všeho nebe běžením a jeho, totiž slunce, všech hvězd s sebou od východu k západu nesením, běží, buď to také motu naturali, totiž jak během svým neb hnutím přirozeným povlovným od západu k východu po zodiaku jde neb postupuje, a na kterém znamení i na kolikém stupni z rok do roka stojí, v kolik hodin kdy vychází, v kterou hodinu na poledni stojí, kde zapadá, jak vysoko od východu supra orizontem a kterak blízko k linii polední, a jak nízko k západu, také kde po západu sub orizonte totiž pod zemí v noci jest, anobrž také i to, jak od nás, jdou po zodiaku v ubývání dne, na zimu, se oddaluje, a zase v přibývání dne, na léto, k nám se přibližuje; tak všecko na sféře orloje toho se nachází, spatřuje a ukazuje. A též o měsíci, kdy nastává, kdy první čtvrť, kdy plný,též poslední čtvrť jest, a jak ho přibývá a ubývá; též na kterém znamení který den jest a na kolikátém stupni a jak vysoko nad zemí aneb nízko pod zemí, kdy stojí a kterak daleko od slunce kteréhokoli dne od nastání svého odešel a zase od plnosti své k slunci přišel. Též také o dvanácti znameních, v kterou hodinu které z nich vychází a které zapadá, a kdy kterých šest nad zemí a kterých šest pod zemí jest, tak všecko na sféře se nachází a ukazuje ... K tomu také i hodiny planetní, horas inequales, tento orloj na své sféře bez chyby ukazuje, a tak tehdy nezdá se mi neslušně nebeským orlojem jej jmenovati. Ukazuje se také na sféře dolejší každý den a svátkové přes celý rok, neb jest na ní napsán celý kalendář obecní s dvanácti měsíci obyčejnými a s zlatým počtem, kterýžto počet vždycky ustavičně oznamuje, který den nový měsíc nastati má, a kterého roku třináctý měsíc přibude, a kterého měsíce obyčejného hruden se přihodí, nybrž i kterého dne nastane. Přidán jest také zlatý počet černou barvou napsaný, od 21. dne března až do 18. dne dubna, po kterém se vyhledati může, v kterou neděli velikonoc bude kteréhokoliv roku. A při tom netoliko napsáno, ale figury namalovány jsou dvanácti měsíců s dvanácti znameními a jejich zvláštnostmi a povahami, jaká se díla každého měsíce dělají9), a kterého měsíce slunce na jednokaždé znamení i kterého dne vchází ... Také vědomo buď, že orloj Olomúcký v svém mistrovství tak daleký jest od mistrovství orloje Pražského, jako Olomúc od Prahy10)
V orloji tom vynikají zvláště čtyry kola mistrným, velmi důmyslným sestrojením, totiž kolo, které vede slunce, kolo, které vede minuty, kolo, které řídí zvěrokruh a kolo měsíce. Kola slunce, zvěrokruhu a měsíce otočí se za hodinu o 151/4 zubu, čímž se představuje běh násilný (mopus raptus). Kolo slunce má 366 a kolo zvěrokruhu 365 zubů, takže se zvěrokruh na zevnější hořejší sféře, jelikož obě kola do sebe sahají, každého dne o stupeň dále pohne a tím i slunce svou rafikou na něj přiléhající o jeden stupeň postoupí, což jest příčinou, že po roce slunce na témže místě se nalézá, kde bylo před rokem. Kolo měsíce má 379 zubů, tedy o 14 více nežli kolo zvěrokruhu a o 13 více nežli kolo slunce. Za tou příčinou zůstává kolo měsíce, jelikož se stejně pohybuje s kolem slunce a s kolem zvěrokruhu, každý den (každých 24 hodin) o 14 zubů naspátek za kolem zvěrokruhu a o 13 zubů za kolem slunce, tak že rafika měsíce na téže hořejší sféře upevněná o 14 stupňů postoupí, pomkne-li se slunce o jeden stupeň, čímž se stává, že měsíc jest od slunce prvního dne 13, druhého 26 atd., vždy každého příštího o 13 stupňů dále, tak že za celý rok projde koule měsíce na tomto orloji 121/2 lunace. Kolo minutní konečně má 112 zubů a neotočí se jako v jiných orlojích jednou za hodinu, nýbrž pouze 15kráte za 24 hodin.
( ...část o staročeských a planetních hodinách vypuštěna ...)
Orloj tento spravován byl, jak už podotknuto, Táborským r. 1552, avšak už r. 1629 znova jej dala rada městská opraviti, ačkoliv jen krátký čas na to službu svou konal. Roku 1760 nabízel se jezuita Klein, že jej spraví zdarma, pakli rada městská pouze útraty a výlohy za nové součástky jeho (asi 800 zl.) zapraví. Nestalo se tak, a teprv r. 1787 podařilo se usilovnému doléhání doktora Antonína Strnada, že jej rada městská tomuto a hodináři Landespergrovi spraviti dala, povolivše k tomu z obecních důchodů 793 zl. Avšak znamenitý orloj tento brzy opět se zastavil, a bohužel až podnes marně čeká na dovednou ruku mistrovského správce.
Text: J. Smolík, podotýkal: Petr Král