Řekneme-li o části dne, že je právě noc, tak se obvykle myslí že je tma. To je v podstatě pravda, ale v textech na našem webu se zmiňujeme o několika nocích a toto chceme blíže vysvětlit. Omlouváme se znalcům na optické jevy v přírodě, že problematiku zjednodušujeme, nepíšeme odbornou práci. Východ a západ Slunce na astrolábu (srovnej podrobnější text o dalších vlivech) je definován tak, že střed slunečního kotouče projde ideálním horizontem (obzorem) a od něho jsou počítány úhly, rozhodující pro další termíny. Den tak při západu plynule přechází v noc a při východu je tomu naopak, tomuto intervalu se říká soumrak. Nutno připomenout, že jsme zvyklí při východu Slunce mluvit o svítání. Popis soumraků vychází z předpokladu jasné oblohy, vliv má tak i meteorologická situace. Vzhledem k relativnosti příkladů se jedná o všeobecně přijatou dohodu.
Při občanském soumraku je střed Slunce od 0° do 6° pod horizontem. V té době je možné vykonávat většinu běžných činností a je možné ještě číst bez umělého osvětlení. V naší zeměpisné šířce trvá v době rovnodenností 31 minut a při letním slunovratu 47 minut.
Pojmenování nautického soumraku vychází ze situace na mořské hladině. Do 12° pod obzorem je ještě vidět mořský horizont (tzv. pravý horizont) a již je rozeznatelná většina hvězd, viditelných pouhým okem. To byl důležitý okamžik pro navigaci podle hvězd při plavbách po mořích již od středověku. Na pevnině v krajině lze ještě rozeznávat obrysy předmětů.
Astronomický soumrak je interval mezi 12° a 18° pod obzorem a klesne-li Slunce pod 18°, nastává astronomická noc. To je okamžik, na který čekají astronomové. Toto období na 50° severní šířky (tj. Praha a s tolerancí i Česká republika) trvá téměř 11 měsíců v roce, ale právě astronomům často vadí tzv. světelný smog, který způsobuje noční veřejné osvětlení. Takže i tehdy je noc ve smyslu tmy relativní pojem. Kolem letního slunovratu astronomická noc několik týdnů nenastává, což je vyznačeno i na orloji. Píšeme podrobně na jiných místech našeho serveru.
Trvání jednotlivých soumraků je závislé na zeměpisné šířce a na roční době. Kolem rovníku, v tropech, jsou vzhledem ke strmé dráze Slunce při východu či západu krátké. Dlouhotrvající soumraky nastávají v polárních oblastech. Na pólech trvá polární den půl roku a zbývající půlrok je polární noc.
Turisticky vyhledávané a pověstné bílé noci v Sankt Peterburgu (dříve Leningradu) nastávají v červnu a červenci, kdy Slunce po západu neklesne pod 6° a hned zase vychází. Město totiž leží na 60° severní šířky. Nejdelší den je 21. června, kdy denní doba trvá téměř 19 hodin. O proměnlivosti astronomické noci v závislosti na zeměpisné šířce podrobně píšeme v kapitole o stereografické projekci, kde je na tuto problematiku vytvořena interaktivní konstrukce, platná pro severní polokouli.
Ještě se krátce zmíníme o horizontu. Horizont (výraz pochází z řečtiny) znamená obzor a je to optická hraniční čára mezi viditelným povrchem planety Země a oblohou.
Astronomický horizont je definován jako vodorovná rovina, protínající oko pozorovatele ve výšce 170 cm od země. Viditelný horizont je pak ten, který je tvořen horami, stavbami, lesy a okolím obecně. Ten pravý horizont je určitelný při ideálním povrchu Země, v praxi většinou jen na moři. Nejsou-li velké vlny, samozřejmě ...
Graficky je situace kolem soumraku znázorněna na webu našeho příznivce J. Jozífa kalendar.beda.cz/soumrak.php. V grafu zaznamenané „úskoky“ v plynulých křivkách o jednu hodinu jsou způsobeny změnou středoevropského času na letní a opačně. Zajímavé je i zakreslení časové rovnice. Čerpali jsme také z bakalářské práce L. Synakové (Masarykova univerzita v Brně, 2006). Interaktivní znázornění východů a západů Slunce pro zvolený den a zakreslení různých nocí má na webu i Štefánikova hvězdárna Praha.