Apoštol Jakub

Jakubové jako původní apoštolové byli dva. Takzvaný Starší, syn Zebedův, byl bratrem apoštola Jana. Stal se patronem válečníků, dělníků, lékárníků a kovářů. Už současníci ho zaměňovali s druhým Jakubem, tzv. Mladším, Kristovým příbuzným a synem Alfea. O jejich shodnosti nebo rozdílnosti se dodnes vedou diskuse a převládá názor, že jde skutečně o dvě různé osoby. Na Pražském orloji je v současné podobě jen jeden a to Jakub Mladší, případně Menší.

Apoštol Ondřej

Ondřej žil v mládí spolu se svým mladším bratrem Šimonem, pozdějším apoštolem Petrem, v Kafarnau u Genezaretského jezera a byli rybáři. Ondřej se stal už učedníkem Jana Křtitele a ke Kristovi se přidal jako první apoštol. Je patronem horníků, provazníků a nevěst. Na orloji nese šikmý kříž ve tvaru X, nazývaný také ondřejský.

Apoštol Juda Tadeáš

Juda Tadeáš je v Novém zákoně zmiňován jen zřídka. Při znázorňováních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš téměř ve všech případech skromné místo. Je patronem lidí v těžké nouzi a v zoufalých situacích. Znázorňován je s kyjem, kameny, halapartnou nebo knihou.

Apoštol Tomáš

Tomáš je patronem Východní Indie, Portugalska nebo Tomášových ostrovů, ale také církevního státu, měst Urbina, Parmy a Rigy. Za patrona jej považují architekti, stavební dělníci, geometři, tesaři, zedníci, kameníci a také teologové. Narodil se v Galileji a původně byl rybářem. Jeho příběh z Nového zákona, kdy nevěřil Kristovu objevení se u ostatních učedníků po zmrtvýchvstání, protože u toho nebyl a žádal důkaz, mu dala přízvisko „nevěřící“. Kristus se zjevil opět a vyzval ho, aby se dotkl jeho ran. Na orloji je zobrazen s kopím.

Apoštol Jan Evangelista

Jan Evangelista pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera a byl, stejně jako Petr a Ondřej, rybář. Jeho bratrem byl Jakub Starší, rovněž apoštol. Přežil všechny své apoštolské druhy a je také jediným z těch, kteří zemřeli přirozenou smrtí. I on byl pronásledován a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Je autorem čtvrtého z evangelií a také nebeskými vizemi naplněného apokalyptického Zjevení sv.Jana. Vždy patřil k velice oblíbeným světcům. Je patronem teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkářů, košíkářů a přátelství. Na orloji je zobrazen jak ovládá hada, který vystupuje z kalicha.

Apoštol Barnabáš

Barnabáš patřil mezi širší okruh 72 Ježíšových učedníků, ale sám Krista již nezažil. Jeho původní jméno znělo Josef. Prodal celý svůj majetek i statek a výtěžek věnoval apoštolu Petrovi pro potřeby církve. Oprostil se od všeho pozemského, přátelil se s apoštolem Pavlem a na jeho doporučení byl přijat mezi apoštoly. Provázel Pavla na jeho první misijní cestě. Jako svého patrona jej uctívají tkalci a bednáři. Na orloji je s lebkou a papyrem.

Apoštol Petr

Petr byl prvním z apoštolů. Jméno má základy v řeckém slově petros, což znamená "skála". Původně se jmenoval Šimon a se svým bratrem Ondřejem byli rybáři. Latinizací vznikl Petrus a nakonec i náš Petr. Je patronem papežů, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, klempířů, kovářů, slévačů, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchářů, rybářů a lodníků. Podle Bible mu řekl Kristus : „Ty jsi skála a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče od království nebeského a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." Petr se tak stal prvním biskupem a vůdcem křesťanského společenství. Hrob má v kryptě chrámu sv.Petra ve Vatikánu a jeho jméno je zde uvedeno na prvním místě v řadě papežů. Na orloji je zobrazen s klíčem.

Apoštol Matěj

Matěj patřil do širšího okruhu Kristových žáků a na místo apoštola po Jidášovi byl určen losem. Je ochráncem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů a krejčích. Většinou je zobrazován s knihou, svitkem, mečem nebo kopím a velice často se sekyrou, tedy nástrojem, jímž byl umučen. Na orloji je se sekerou.

Apoštol Filip

Filip je jméno řeckého původu a znamená, že jeho nositel je "milovníkem koní" (philos a hippos). Spolu s Ondřejem byli Filip jediní apoštolové, kteří měli řecké jméno. Kristus si ho vybral sám. Je patronem především Lucemburska a také kloboučníků, kramářů, valchářů, paštikářů, koželuhů a cukrářů. U sebe mívá knihu nebo svitek spisu. Na orloji má klasický kříž.

Apoštol Pavel

Pavel pocházel z Jeruzaléma a původně se jmenoval Saul (Šavel), řecky Pavel. Mezi původní apoštoly nepatřil a Krista osobně neznal. Křesťany ale nenáviděl, pronásledoval je a zajímal. Při jedné výpravě jej náhle obklopilo jasné světlo, oslepl a slyšel hlas, který ho káral. Když se mu po tomto mystickém zážitku vrátil zrak, stal se z něho nejen oddaný křesťan, ale podle dochovaných pramenů i nejlepší šiřitel a obránce křesťanství vůbec. S poselstvím nové víry cestoval po římské říši. Jeho poučné texty a listy, které zasílal prvním křesťanským komunitám, mají formu antických dopisů a tvoří podstatnou část Apoštolských skutků z Nového zákona. Je patronem katolického tisku, teologů, duchovních správců, ale také dělnic, sklářů a lodníků. Na orloji je zobrazen s knihou a mečem.

Apoštol Šimon

Šimon je zvaný také jako Horlivec. Působil spolu s Judou Tadeášem jako kazatel a misionář v Sýrii, Mezopotámii a Persii. Hagiografie říká, že byl sťat nebo rozříznut pilou. Proto si jej za svého patrona vyvolili dřevorubci a lesní dělníci. Vedle dřevorubců je také patronem pracovníků s kůží, tkalců a zedníků.

Apoštol Bartoloměj

Bartoloměj, vlastním jménem Nathanel, se narodil se v Káně Galilejské a k Ježíšovi se dostal prostřednictvím apoštola Filipa. Po smrti Krista šířil křesťanství do Arménie, Indie a Mezopotámie. Je patronem horníků, řezníků, knihařů, krejčích, sedláků, vinařů, pekařů, pastevců, sedlářů, koželuhů, ševců a štukatérů. Na orloji je zobrazen s knihou.

Astronomický ciferník

Orloji dominuje astronomický ciferník vycházející z astrolábu se zobrazením ze severního pólu oblohy. Právě tento ciferník je nejčastěji uváděn jako jeden ze symbolů Prahy. Kružnice představují obratník Raka, nebeský rovník a obratník Kozoroha. Rovněž je zlaceným prutem vyznačena část obzorové kružnice. Zlatý žebříček symbolizující ekliptiku je dnes nejtypičtějším znakem Pražského orloje, ačkoliv vznikl jako oprava velikosti ekliptiky až v roce 1866.

Sluneční rafije se sluníčkem zakončená zlatou ručkou ukazuje tři různé časy: čas běžný občanský, dále (staro)český a planetní.

Nejstarší je čas hodin nestejných, nazývaný planetní nebo temporální. (Zažitý je i nesprávný název "babylonské hodiny".) Planetní čas se odečítá přibližně v místě, kde se nachází zlaté sluníčko, přesněji v průsečíku sluneční rafije a ekliptiky na vějířovitě rozvinutých zlatých liniích s arabským číslováním. Doba od východu do západu Slunce je rozdělena na 12 stejných dílů, jejichž délka se v průběhu roku mění. Název planetní je odvozen od toho, že každé hodině byla přiřazena vládnoucí planeta. Mezi planety bylo počítáno i Slunce a Měsíc. Na orloji byla dříve tabulka umožňující přepočet. Simulátor v textové části uvádí symbol vládnoucí planety. Přesnost nastavení na orloji je dnes negativně ovlivněna tím, že orloj není nastaven na sluneční čas.

Na obrázku 4. hodina.

Čas hodin (staro)českých (italských) rozděluje den také na 24 rovnoměrných hodin počítaných od západu Slunce. Odečítá se na vnějším natáčeném ciferníku - čtyřiadvacetníku. Také tento čas ukazoval orloj patrně již od doby sestrojení. Dnes díky nelineárnímu natáčení ciferníku z roku 1957, je to jediný čas, který respektuje původní nastavování na místní sluneční čas i přes to, že je orloj nastaven na běžný čas.

Na horním obrázku cca 16:20.

Pohyb čtyřiadvacetníku můžete sledovat na následující animaci.

Současný běžný občanský čas rozděluje den na 2x12 stejně dlouhých hodin počínajících o půlnoci a v poledne. Odečítá se na římských číslicích ciferníku. Tyto římské číslice byly na orloj doplněny až v 16. století Janem Táborským v době zavedení "německého" času. Proto jsou částečně překrývané zvěrokruhem a odečítat se někdy mohou lépe na opačném konci rafie. Původně ciferník sloužil k zobrazení pravého slunečního času. Dnes je orloj nastaven na rovnoměrný středoevropský čas bez korekce letního času..

Na horním obrázku cca 9:45.

Zlatá hvězdička spojená s kruhem ekliptiky určuje čas hvězdný (siderický). To je vždy místní čas. Jako jediný čas na orloji se nevztahuje ke Slunci a není ovlivněn nerovnoměrným pohybem Země kolem Slunce. Má 24 rovnoměrných hvězdných hodin. Hvězdný den je přibližně o 4 minuty kratší a počítá se od kulminace jarního bodu. Měl by být proto zobrazován na 24 hodinovém ciferníku o 12 hodin posunutém proti ciferníku běžných hodin. Na Pražském orloji se odečítá na ciferníku 12 + 12 hodin a trochu to plete. Hvězdný čas se počítá od horní kulminace jarního bodu, tedy od okamžiku kdy hvězdička ukazuje vzhůru. To je právě opačně než u rafie Slunce. Pokud rafie Slunce ukazuje vzhůru je poledne, dvanáct hvězdných hodin je dole.

Na horním obrázku cca 19:30.

Zlaté sluníčko udává momentální polohu Slunce ve Zvěrokruhu. To umožňuje stanovit přibližně dobu západu i východu. Pro průchod kružnicí horizontu platí průsečík sluneční rafie a ekliptiky. Otáčivá koule měsíčku pak ukazuje kromě polohy Měsíce ve Zvěrokruhu a jeho východy a západy, také jeho polohu vzhledem ke Slunci. To umožňuje natáčením světlé a tmavé poloviny povrchu měsíční koule zobrazit měsíční fázi. Natáčení zajišťuje mysteriózní mechanismus uložený uvnitř koule.