Všeobecně je přijímán názor, že jej vytvořili matematik a astronom Jan Ondřejův - Šindel a hodinář Mikuláš z Kadaně nejpozději v roce 1410. Několik století byl orloj datován do roku 1490 a jako autor uváděn hodinář Jan Růže. To jen tak pro připomenutí.
Rok 1410 se objevil v dopise staropražských radních hodináři Mikulášovi, datovaný k čtvrtku před sv. Havlem t.r. (tj. k 9. říjnu), kdy mu přiznávají odměnu za dokončené dílo. Dopis ale není originál, je to opis, přeložený z němčiny do češtiny, z doby o víc než dvě stě let pozdější. Tento opis v pracovní knize orlojníků (17. stol.) byl objeven až ve 20. století. Není zde uvedeno, jak dlouho práce trvaly, vztahuje se jen k dokončení a odhadovat dobu stavby by byla spekulace. V opise je ještě zajímavá zmínka o hodináři Albrechtovi, po němž prý mistr Mikuláš : “ .. náš orloj lépěji spravil, nežli jest mistr Albrecht to před ním učinil ...“. V té době výraz horologium znamenal především hodiny, ale i orloj, kterých už v zahraničí několik bylo postaveno. Hodinář Albrecht (či Albert, odvozeno od Vojtěcha) je historicky doložen v městských službách od roku 1405, hodináři v té době byli v Praze tři. Mohl proto Mikuláš předělávat hodiny po Albrechtovi a přidat orloj, tzv. astrolábium. Jiný výklad může být takový, že naopak o orloj na radnici se pokoušel už Albrecht, ale ten se mu nepovedl a proto dostal příležitost Mikuláš. Pak by mohl být staroměstský orloj o několik let starší ... my ale podporujeme verzi, že v roce 2010 má 600. výročí.
Rovněž kolem předpokládaného duchovního otce orloje jsou stále určité otazníky. Není známa žádná listina či jiná památka, která by se přímo vztahovala k orloji a Šindelovi. Pouze ve vytištěném díle Tadeáše Hájka z Hájku z roku 1557 je anonymní a nedatovaný přípisek o Šindelově autorství. To je ovšem minimálně cca 150 let po vytvoření orloje.
Připomeňme, že Jan Táborský se již dříve neúspěšně snažil autory nalézt. Že se mu to nepodařilo se obvykle příčítá husitským válkám. Důvod tohoto nezdaru může být i v záměrném zapomenutím některých nepohodlných osobností a připisování zásluh osobnostem jiným. Dnes bychom řekli, že to způsobila cenzura. Pravdou je, že i jiná díla přiřčená Šindelovi se dnes za jeho práce nepovažují. Pro podrobnější seznámení s problematikou pokračujte ucelenější stránkou o Šindelovi a o Mikuláši z Kadaně.
Text: Stan.Marušák
Autorstvím orloje se podrobně zabývá práce Horský - Procházka - Pražský orloj [1]. Rozebírá listinné prameny a upozorňuje i na obtížnost jejich verifikace. Naše úvaha je pouze jiným pohledem na stejné prameny. Obtížnou situaci, kdy dva prameny uvádějí dva tvůrce orloje, totiž mistra Mikuláše z Kadaně a mistra Jana Ondřejů zvaného Šindel, řeší autoři obecně přijímanou teorií, že orloj sestrojil v roce 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně na základě propočtů astronoma Jana Šindela. Přebírání do dalších prací došlo k určitému zkreslení této věty. Začala se používat ve formulaci: "orloj postavil Mikuláš z Kadaně podle propočtů mistra Šindela nebo dokonce byl mistr Šindel označen za duchovního otce orloje. To má však zcela jiný význam, který zvyšuje vědomý podíl mistra Šindela na postavení orloje. Zatímco první obrat připouští, že Mikuláš z Kadaně znal nějaké propočty mistra Šindela, například astronomické tabulky, druhý obrat uvádí, že mistr Šindel provedl nějaké propočty orloje či dokonce, že orloj přímo navrhl.
V jednom ze závěrů pánové Horský a Procházka říkají, že účast astronoma při vzniku orloje je třeba považovat za nezbytnou a že za něj je možné označovat Jana Šindela. Toto vyjádření vzbuzuje jistou pochybnost. Pražský orloj nebyl první orloj v Evropě. Základní princip orloje s astrolábem již byl mnohokrát použit. Jeho opakování je jistě jednodušší. Technický problém, vynesení soustředných pohybů na ciferník, již byl pomocí dutých hřídelí vyřešen. Astronomická stránka problému pohybu astrolábu spočívá v určení počtu zubů hlavních kol ukazovacího stroje. Autoři sami uvádějí, že počty zubů 365, 366 a 379 jsou standardním řešením běžně se vyskytujícím na orlojích té doby. Astronomický problém byl tedy již také v zásadě vyřešen.
Neobstojí ani tvrzení, že orloj nelze bez mechanických změn okopírovat z jiné lokality. Opak je pravdou. Velikost obratníků, rovníku a ekliptiky a tím veškeré mechanické konstrukční prvky pohybu astrolábu jsou na zeměpisné poloze nezávislé. Mechanika pohybu astrolábu nezávisí ani na tom, zda je použita projekce z jižního nebo ze severního pólu. Na konstrukci astrolábu do této úrovně je potřebný jediný astronomický údaj a to sklon zemské osy. Ten je samozřejmě všude stejný. Na zeměpisné poloze jsou závislé pouze čáry zakreslené na ciferníku. Čáry představující obzor, eventuálně astronomickou noc (pokud je zakreslena) a čáry nestejných hodin. Bylo proto potřeba pouze určit zeměpisnou šířku lokality a podle ní nakreslit na ciferník ve stereografické projekci kružnici obzoru. To se pro člověka seznámeného s astrolábem jako vysoce obtížná úloha nejeví. Jisté astronomické znalosti jsou potřeba až pro správné nastavení jednotlivých ukazatelů orloje. Ty ale orlojník, podle Wintra [4], dokonce bezpochyby, měl.
Tato úvaha by měla ukazovat, že otázka autorství není zcela uzavřená a že nemuselo jít o vědomou spolupráci univerzitního astronoma, ačkoliv i u jiných orlojů se astronom někdy tvorby účastnil. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že starší prameny určovaly vždy pouze autora jednoho, ať již to byl mistr Hanuš, či Antonín Pohl. Otázkou je třeba se dále zabývat.
Literatura: