naspis

Novinky


Mapa


Kontakt


Vyhledávání



Péče o památky Prahy



Virtuální muzeum hodin o.s.


TOPlist

Valid XHTML 1.0 Transitional

Osobnosti kolem Pražského orloje

Osob, které jsou během šesti set let existence s orlojem nějakým způsobem spojeni, je mnoho. Jmenovitě připomínáme především ty, které se o něj zasloužili v kladném smyslu slova. Možná by to bylo i těch několik orlojníků, kteří vrátili klíče, protože stroj vůbec nepochopili. Byli i takoví, kteří navrhovali stroj poslat do starého železa. Asi to byli městští úředníci, dnes anonymní. Vždy se ale našel někdo, kdo se orloje zastal a i těm patří naše dnešní poděkování.


Petr Parléř

Petr Parléř (1333 ? - 1399)

Německý stavitel, pokračovatel Matyáše z Arrasu, působil se svou stavební hutí v Praze od roku 1356. Jeho stavby - katedrála sv.Víta, kamenný most, Mostecká věž, Týnský chrám, Karlštejn, kostely v Kutné Hoře a Kolíně jsou symboly vrcholné gotiky v českých zemích. Huť stavěla také kapli na Staroměstské radnici a jeho pokračovatelé zhotovili výzdobu orloje. Konec působení parléřovské huti v Praze v roce 1419 měl zřejmě souvislost se vznikajícím husitským hnutím. Planetka (6550) Parléř, pojmenovaná po něm v roce 1988, podtrhuje jeho hvězdné postavení mezi gotickými staviteli katedrál.

Mikuláš z Kadaně ( 1350? - ? )

Hodinář, horologista, hodinář královského dvora v roce 1408. Podle nedávno (1962) objeveného opisu překladu listu purkmistra a rady z roku 1410 tvůrce Pražského orloje. ...

astronom 15. století

Jan Ondřejův z Hradce Králové, zvaný Šindel (1375 ? - 1450 ? )

Středověký astronom, matematik, lékař a profesor na univerzitách v Norimberku, Vídni a Praze. Byl také rektorem Karlovy univerzity v Praze po Janu Husovi. Náboženským sporům se vyhýbal a dával přednost vědě. Patřil k nejučenějším mužem své doby.

(Obrázek je pouze ilustrační, nepředstavuje mistra Šindela.)

Podle nedatovaného a neautorizovaného přípisku ve strahovském exempláři starého tisku Tadeáše Hájka z Hájku, vepsaného ovšem nejdříve sto let po Šindelově smrti a sto padesát let po stavbě orloje, je rovněž uváděn jako autor orloje. V překladu je konkrétně vepsáno, že pražský orloj "zhotovil a vystavěl". Toto upozornění na 2 autory doktor Zdeněk Horský uzavřel většinově přijímanou hypotézou, že orloj sestrojil v roce 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně na základě propočtů astronoma Jana Šindela. ...

Od roku 1982 je na jeho památku pojmenována planetka (3847) Šindel.

Jan Růže, zvaný Hanuš

Původem z Hradce Králové, byl pražským hodinářem a orlojníkem v letech 1475 - 1497. Za jeho působení získal orloj v podstatě současnou podobu, když k němu připojil spodní kalendářní ciferník. Provedl na něm ještě mnohá vylepšení. Dlouho mu bylo připisováno autorství celého stroje, protože převládal názor, že orloj vznikl v roce 1490. Stejně dobře se ovšem o orloj staral i jeho nástupce Jakub Čech, hodinář z Platnéřské ulice.

Jan Táborský z Klokotské Hory

Jan Táborský z Klokotské Hory (1500 - 1572)

Byl všestranný učenec své doby. Již v mládí navštěvoval na pražské univerzitě přednášky z matematiky a astronomie. Provozoval v Praze písařskou a kaligrafickou dílnu, která kopírovala staré rukopisy, většinou zpěvníky. Těch je z jeho dílny je známo více než dvacet. Pražský orloj udržoval, opravoval a zdokonaloval třicet let. Jeho rukopis „Sprawa o orloji Pražském" (1570) je nejen prvním detailním popisem orloje, ale také krásnou ukázkou písařského řemesla v 16. století, včetně úvodního celostránkového autoportrétu autora.

Neznámí orlojníci ze 17. století

Máme na mysli ty, kteří asi sto let anonymně zapisovali do kopie „Zprávy ..“ J. Táborského, která byla původně uložena u orloje, poznámky o provedených opravách, úpravách a o chodu stroje. Tento dokument byl zcela neznámý až do šedesátých let minulého století, kdy byl objeven v soukromém vlastnictví. Významným způsobem pak přispěl k datování a celé historii orloje.

Balbín

Bohuslav Balbín (1621 - 1688)

Literát, historik a pedagog patřil k jezuitům, který i v době rekatolizace se orientoval na český jazyk a dějiny. Národní historii dokumentoval a staré české knihy a listiny dokonce zachraňoval. Jako student se účastnil obrany Karlova mostu před Švédy (1648). V publikovaných textech podal přehled dějin českých zemí od časných křesťanských dob až do jeho doby a využil množství známých i méně známějších českých i cizích pramenů. Učené Čechy náleží k Balbínovým nejzáslužnějším dílům, a to kvůli zachycení celé literární historie a dalších kulturních snah v Čechách. O orloji se zmiňuje s odkazem na J. Táborského a uvádí také příhodu kostlivce s vrabcem, dnes součástí staropražských pověstí.

Johann Klein

Jan (Johann) Klein (1684-1762)

Jezuita, matematik a astronom. Snažil se o opravu orloje, který byl v jeho době ve špatném technickém stavu a mimo provoz. I když požadoval jen úhradu materiálu, jeho snaha byla marná. Byl to zručný, mimořádně pilný a precizní konstruktér mechanických přístrojů. V Klementinu působil třicet let. Sestrojil několik astronomických hodin, jedny podle Koperníkovy heliocentrické soustavy (1752) a další (1751 nebo 1756) podle geocentrické soustavy v úpravě podle Tychona Braheho. V areálu Klementina byla v roce 1722 postavena astronomická věž s matematickým muzeem.

Strnad Antonín

Antonín Strnad (1747-1799)

Byl třetím ředitelem klementinské observatoře v Praze. Pravidelná meteorologická měření, zahájené zde J. Steplingem v roce 1775, tvoří souvislou řadu dat dodnes. V jeho době orloj stál. Strnad chápal jeho historickou hodnotu a podařilo se mu přesvědčit magistrát města, aby orloj nelikvidoval, ale opravil. Opravu za jeho odborného dohledu provedl za v letech 1787 až 1791 hodinář Šimon Landsperger. I on má ve vesmíru od roku 1980 planetku, (6281) Strnad.

Medailon Antonína Strnada od Jany Šlechtové

Jan ? Šimon ? Landesperger

Pražský hodinář. Podle Strnadova posudku a rad provedl opravu stroje orloje v letech 1787 až 1791. (Trochu nejasné - seznam hodinářů (Michal) uvádí Jana až v pozdější době ale uvádí několik hodinářů obdobných jmen)

Jan Prokeš (1818 - 1890)

Hodinář ze Sobotky. Stojící pražský orloj podrobně studoval v roce 1857, ale neopravoval ho, i když se o jeho opravu velmi zajímal. Sestavil funkční model, který vystavoval v Jičíně a v Praze dokonce přímo na radnici, aby dokázal, že je schopen ho opravit. Zakázku od městské rady nedostal, ale určitě přispěl ke zvýšení zájmu o starý stroj. Karel Jaromír Erben Nepřímo tak podnítil rozsáhlou opravu v letech 1864 - 1866.

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)

Spisovatel, básník, sběratel lidových písní, ale také archivář města Prahy. Byl představitelem literárního romantismu. Mnoho let spolupracoval s Františkem Palackým a stal se významným obrozeneckým literátem. Překládal starou ruskou literaturu, vydával i texty jiných slovanských národů. Jeho rady jako archiváře byly brány do úvahy při Mánesově práci na novém kalendáriu a při vzniku cisiojánu na orloji. Je mu připisován rukopis "Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského". Rešerše rukopisu a ke stažení.

Josef Mánes

Josef Mánes (1820 - 1871)

Český malíř a kreslíř, jehož dílo je jak obsahem tak i formou doslova národní. Cestoval po českých zemích i Slovensku, kreslil kroje, folklór a lidové postavy. Pocházel z umělecké rodiny, malíř byl otec Antonín i jeho bratr Quido. Jeho jediné velké dílo je nové kalendárium na orloji (1864-1866) - viz vlastní kapitola.

Romuald Božek

Romuald Božek (1814 - 1898)

Syn Josefa Božka (1782 - 1835), vynálezce, konstruktéra a mechanika pražské polytechniky. Projektoval především vodní díla a stroje. Aktivně se zajímal o opravu orloje a jím zkonstruovaný chronometr s rtuťovou kompenzací kyvu v závislosti na změnách teploty z roku 1865 je v provozu do dnešní doby. Jeho konstrukce je dokladem velmi přesné hodinářské práce. Planetka (7699) Božek z roku 1989 sice patří otci, ale část nesmrtelnosti patří bezpochyby i jeho synovi Romualdovi.

Vincenc Čeněk Daněk

Vincenc Čeněk Daněk (1827 - 1893)

Český technik a konstruktér. Později byl i poslancem říšského sněmu, kde zastupoval zájmy průmyslníků, inicioval také vznik České spořitelny. Za zásluhy o budování průmyslu byl povýšen do šlechtického stavu. Hlavním oborem jeho továrny byla výroba cukrovarnických strojů, podle odhadu firma vyrobila zařízení pro sto cukrovarů. Nutno vyvrátit občas publikovaný omyl, že založil ČKD. V roce 1927 už nežil, ale jím založená továrna v Karlíně se stala významnou částí nově vznikajícího koncernu. Při velké rekonstrukci orloje v letech 1864-1865 byly magistrátem Prahy zadány opravy jeho továrně.

Ludvík Hainz

Ludvík Hainz (1813 - 1873)

Vyučil hodinářem a v roce 1836 otevřel na Staroměstském náměstí hodinářský obchod, přímo proti orloji, který v té době nebyl funkční. Město nemělo peníze na opravu a chtělo stroj zlikvidovat. L. Hainz byl městský radní a v šedesátých letech 19. století se významně zasloužil o obnovu orloje. Orloj byl opraven a v roce 1866 opět slavnostně spuštěn. Jeho firma se pak začala o provoz orloje starat a je tomu tak i dnes, v páté generaci. V roce 1880 pak pokračovatel rodu, Ludvík Hainz II., zavedl výrobu věžních hodin, což je dodnes nosný program rodinné firmy.

Václav Rosický, prof. Dr. (1850 - 1929),

Český fyzik, astronom, stenograf, esperantista a významný historik pražského orloje. Absolvoval piaristické gymnázium v Praze a od roku 1872 studoval na pražské univerzitě. V letech 1874-78 byl asistentem fyziky u profesora Macha. V roce 1877 získal doktorát filozofie a v letech 1878-84 byl asistentem na pražské hvězdárně. V roce 1878 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky a od roku 1884 působil na německém gymnáziu na Starém Městě v Praze. Jeho četné populární i odborné práce jsou věnovány fyzice, astronomii a meteorologii. Pro časopis Vesmír napsal 63 článků, přes 300 hesel zpracoval do Ottova slovníku naučného (zn. VRý), který píše i o něm. Jako esperantista byl předsedou pražského klubu a od 1909 předsedou Bohema Unio Esperantista.

O orloji pořádal před I. sv. válkou cyklus přednášek (1911), knihu „Staroměstský orloj v Praze“ napsal v roce 1919 už jako profesor ve výslužbě a v Ottově nakladatelství jí vydal v roce 1923. Věnuje se v ní především stavu orloje po velké opravě z let 1864-66. Ve velké míře se inspiroval rukopisným textem K.J.Erbena z roku 1867 a sám píše v úvodu, že z úcty k slovutnému vlastenci převzal do své knihy vše, co bylo možné použít. Zmíněná Erbenova „Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského“ byla vystavena v roce 1938 na výstavě k 600. výročí založení Staroměstské radnice a v té době, těsně před II. světovou válkou, stopy po ní mizí. Při požáru pražského archivu v r. 1945 ale tento rukopis zničen nebyl, pod neurčitým označením byl znovu objeven v r. 2010 a nyní je na našem webu k dispozici jeho přepis. Několik desítek let byla Rosického kniha nejvýznamnějším pramenem o orloji. Na jeho knihu pak po II. sv. válce navazovaly všechny publikace novější.

Alois Jirásek

Alois Jirásek (1851 - 1930)

Spisovatel. Psal rozsáhlé cykly ze všech historických období českých dějin. V jeho stínu se tak ztrácejí jiní historici nejen konce 19. století, ale i mladší. Není známo, že by se přímo zasloužil o pražský orloj, ale jím epicky rozvedená starší legenda o vzniku pražského orloje i se slepým mládencem je nejznámější pražskou pověstí. Tak známou, že byla dlouhou dobu považována za fakt.

Vojtěch SuchardaVojtěch Sucharda (1884 - 1968)

Sochař, řezbář a restaurátor. Už od roku 1907 pracoval jako výtvarník na dostavbě svatovítské katedrály. Po válce založil se svou ženou Říši loutek, loutkové divadlo pro děti. Sochy na orloji restauroval ještě v meziválečné době. Po požáru orloje v roce 1945 nechtěl dělat jen prosté kopie. Měl představu o figurách zcela nových, a to i na vnější straně. Chtěl; zdůraznit městský život, jako protiklad k mánesovskému vesnickému pojetí kalendária. Jeho návrhy nebyly akceptovány, tak dokončil jen apoštoly. Jeho sošky jsou na orloji dodnes. Sucharda byl umělec, který přesahoval i do jiných oborů výtvarné tvorby a tvořil v duchu českých uměleckých tradic.

Zdeněk Horský

Zdeněk Horský PhDr. (1929 - 1988)

Historik, astronom a znalec středověké a renesanční astronomie. Je autorem dodnes jediné výpravné publikace o orloji (Panorama 1988). kde doložil datování orloje do roku 1410. Popsal též megalitické nálezy v Čechách, vyložil kosmologické architektonické symboliky gotického Karlova mostu a Nového Města Pražského. Po něm pojmenovaná planetka (3827) Zdeněkhorský byla objevena v roce 1986 na Kleti.

bratři Vesecčtí

 

Bratři Rudolf a Jindřich Vesečtí

Pozdější orlojníci, opravili, sestavili a znovu uvedli do provozu orloj, silně poškozený na konci války v roce 1945. Byla to jejich osobní iniciativa, protože kromě nich nikdo nevěřil, že tak poškozený stroj je možné opravit. Opravu dokončili v roce 1948 a orloj se vrátil na své původní místo i s novými apoštoly od V. Suchardy. Bylo to zároveň doba, kdy na české politické scéně probíhaly přelomové události.

Josef Valášek, Otakar Zámečník, Petr Skála, ...

Orlojníci Valášek a Zámečník

Josef Valášek byl v té době jejich učněm a pak se více než třicet let o jeho provoz staral. Vychoval následníka, Otakara Zámečníka, který byl samostatným orlojníkem přes dvacet let, do odchodu do důchodu v roce 2009.

Zdislav Šíma

 * * *

Správný chod orloje byla nejen zásluha orlojníků, mechaniků, ale také astronomů, kteří dbali na to, aby ukazoval správné astronomické údaje. Na ty dnes dohlíží od roku 1985 astronom RNDr. Zdislav Šíma z Astronomického ústavu AV ČR.

Planetka č. 29 477 objevená na Kleti nese jeho jméno „Zdíkšíma“.

ak. soch. Petr Skála

   

Současným orlojníkem je ak. soch. Petr Skála, restaurátor věžních hodin s restaurátorskou licencí Ministerstva kultury ČR a soudní znalec v oboru věžních hodin.

Všichni tak představují mnoho let vzorné péče o orloj. Ocení to historie?

text, foto a repro: Stan. Marušák

Telefon: 603 502 735, email: info (kyselá; ryba) orloj . eu